Dcera Olympu

Tvrdá rána 3/3

Tááák poslední třetí část je tu! :D Jsem moc ráda za všechny komenty a voty, je to opravdu hodně velká motivace :) Tuto část věnuji LawrenWirian za to že mi tak úžasně radí a nebojí se mi moje chyby zkritizovat :D A teď mi řekněte... chcete další část ve středu nebo v neděli? :'D

Ten pocit beztíže se ji i přes všechno líbí. Proti její vůli se jí na obličeji objeví zasněný úsměv. Zavře oči, aby si ten pocit užila co nejvíce. Jestli tohle má být její poslední vzpomínka, líbí se jí. Naposledy otevře oči a uvidí blízké postavy na pláži. Určitě ji musí slyšet, dokonce i vidět.

Kristopher. V mysli jí vyvstane jeho krásná tvář, jak se na ní usmívá. V očích se jí opět objeví dotěrné slzy. Neví, jestli kvůli tomu, že už ho nikdy neuvidí nebo kvůli poryvu vzduchu. Ne, poslední myšlenku věnuje jemu. Před očima se jí objeví všechny jejich společné zážitky z života.

„Ne!“ vykřikne. Ona ještě nechce umřít, musí toho ještě tolik stihnout. Musí mít děti, rodinu, musí se bavit s kamarády. Právě proto musí žít, ještě nechce umřít, ještě ne!

To už ji pohltí ledová voda a ona očekává konec. Ten nepřijde, s nadějí začne kopat nohama nahoru a pomáhat rukama. Ona ještě bude žít! Z nedostatku vzduchu ji začnou pálit plíce. Jak hluboko spadla? Nebo si snad její mozek vytváří poslední iluzi před smrtí.

Znovu kopne a máchne rukou. Ještě pořád drží v ruce ten luk. Kopnout a máchnout. Uvidí blížící se hladinu. Zvládne to. Plíce jí začínají pálit jak čert a před očima se jí zatmívá. Nabádá se k poslednímu kopnutí, přijde jí to jako nepřekonatelný úkol.

Na tváři ucítí čerstvý vzduch, kterého se hltavě nadechne. Dokázala to, dokázala! Na tváři se jí objeví nadšený úsměv. Ještě nezemřela. Doplave na kraj, kde pod prsty ucítí malé kamínky. Unaveně se přitáhne na břeh. Za sebou uslyší šplouchnutí, jak dopadl Timothy. Za nedlouho se též dostane na vzduch.

Rychle vyleze z vody, zatím co Kassidy stále leží na mělčině jenom polovinou těla. Připadá si úplně vycucaná. Na Timothyho naléhaní se vynoří, její mokré oblečení jí táhne k zemi. Společně vyběhnou směrem k hlavní pláži.

Kassidy uvidí vzdálené postavy kamarádů, ale někteří tam nejsou. Kam zmizeli? Něco se jim muselo stát. Tahle myšlenka ji popožene, ještě k větší rychlosti.

Když se dostanou blíže, uvidí, jak Nina sama bojuje proti třem harpiím malou dýkou, velkou jako její prsty. Jedna jí zrovna chce napadnout ze zadu. Srdce ji zrychlí a ona instinktivně popadne šíp z toulce a založí ho do tětivy.

Zastaví se a namíří, nikdy z luku nestřílela, ale teď ji to přijde jako úplně normální věc. Uslyší krátké, brnk a šíp se zabodne hnědovlasé harpii mezi křídla. Začne hlasitě vřískat, Kassidy si položí ruce na uši. Jestli z tohohle řevu neohluchne, bude to zázrak.

Na kamenech se objeví rudá krev a Kassidy na ní zůstane nehybně zírat. Pohled na krev jí nikdy nedělal dobře, ale tohle je něco jiného. Ona tu harpii zabila, vzala život živé bytosti. Vydere se z ní ničivý vzlyk a slzy se z očí spustí jako vodopád. Zabila jí, ona jí zabila!

Vždycky zastává zbytečné vraždění živých tvorů a teď sama jeden vzala. Ten pocit zevnitř rozežírá, klesne na kolena a propukne v hysterický pláč. Co se to dneska děje? Proč se to zatraceně musí dít?

Na rameni ucítí palčivou bolest. Ani si nevšimne, že harpie co ji ohrožovala u dubu, se na ní v plné rychlosti řítí. Zaboří ji dlouhé nehty na nohou do ramene a společně s nimi vytrhne i cáry masa. Je to instinkt dravce, ale tohle je normálně přemýšlející člověk.