Dcera Olympu

A nebo ne?

Nevěří vlastním uším. Herkulovo město je zničeno a už nikdy nebude existovat. Většina polobohů je mrtvá. Srdce jí zachvátí panika. Byla tam i Kassidy a ona netuší, jestli to přežila.

Žádný z hlavních bohů se neodvážil sejít dolů a celé to tak zničit. Nikdo neuposlechl Diův rozkaz, a proto tu teď jsou. Jak se chlubí tím, že díky své zbabělosti zničil jediné svobodné město, kde se hloupě nezabíjely děti, protože jejich rodič je bůh.

Každý by se styděl, ale Zeus ne. Artemis už dávno napadlo, jestli netrpí stihomanem. Očividně se nemýlí.

Měli ho zastavit už jen, jak ten příkaz vyslovil. Jenže Rhea by je v ten moment nejradši všechny rozšlápla jako červy. Tomu se říká hřát si zmiji na prsou, pomyslí si smutně Artemis. Jejich revoluce se teď zdá na míle vzdálená.

„Musím uznat, že Herkulovo město mělo vážně dobrou obranu. A dokázali ty děti opravdu dobře vycvičit. Když se naše drahá Apaté nevrátila.“ Klidný hlas Dia jí začíná lézt krkem. Zpráva o smrti Apaté jí zvýší tep, skoro se bojí, aby to někdo neslyšel.

„Naše malá Dina ji zaklela do stromu a pak sama umřela.“ Před jejich obličeji se zjeví obraz jak mladá hnědovlasá dívenka leží vedle obrovitého stromu. Artemis jen slyší, jak Démétér  propukne v hysterický pláč.

„Ovšem oběti jsou ve válce třeba, jinak to není válka. Velice podobně zemřeli i Patrick, Rais, Crystal a Maxwell. K tomu se pořád hledá, trosky jsou všude.“ Pokusí se do hlasu vnést smutek, ale potěšení, které mu jejich smrt přinesla, zakrýt nedokáže.

Ozve se několik dalších hlasů, které začnou naříkat a Thanatos musí být vyveden z místnosti.

Tohle musel udělat schválně, ale nepřišlo to z jeho hlavy. Artemis probodne pohledem Rheu, která se ani potěšení nepokusí zakrýt.

„Musíme je zastavit.“ Zavrčí vedle ní Poseidon a Artemis po něm zašilhá pohledem. Všechny rysy v obličeji má ztvrdlé vztekem. A nervózně tiskne pěst okolo trojzubce. Nemá daleko do toho, aby ho po těch dvou před nimi hodil.

Artemis nemůže nic jiného než souhlasit. Pokud je nezastaví, tak to bude mít dopad na všechny, včetně lidí.

Jenže když se rozhlédne kolem sebe, zapochybuje. Athéna vypadá jako bezmocná socha od Thaliiny smrti. Démétér je na pokraji zhroucení, stejně tak Thanatos, Dionýsos a i Persefona, která dnes byla přizvaná. Héra od doby kdy viděla smrt své dcery je jako loutka, nikdo nečeká, že by se to změnilo.

Je obdivuhodné, že samotná Kassidy nebo její synovec Mason ještě žijí.

„Jak to chceš udělat? Nemáme oproti němu šanci. Polovina z nás je na pokraji zhroucení, je nás málo.“ Zašeptá nazpátek, aniž by odtrhla nenávistný pohled od Dia a Héry.

„Není nás málo, pokud se spojíme.“ Artemis chvíli nechápe co tím myslí, jasně řekla, že bohů na Olympu, kteří jsou schopní bojovat je málo. Pak jí ovšem dojde, že nemyslí bohy. Myslel jejich děti, myslel Chaose a Nyx.

Artemis se zauvažuje, jestli mu má říct o svých návštěvách v útrobách Tartaru a všech nepřátel Dia, kteří tam jsou. Mohla by je dostat ven.

Než ovšem vysloví jediné slůvko, ozve se troubení na roh. Ten roh neslyšela již staletí. Znamená totiž jediné, útok na Olymp.

Zeus se vyděšeně zvedne z křesla a Rhea nasadí naštvaný výraz. Bohyně začne naštvaně křičet nějaké rozkazy a všichni začnou zmateně pobíhat. Apollón a Hádes se vedle nich zjeví tak rychle, že málem dostane infarkt.