Dcera Olympu

Paměť

Probudí se a oslepí jí oslňující světlo. Kde to vlastně je? Tohle není můj pokoj, pomyslí si Kassidy zmateně a opatrně se posadí. Má na sobě bílé šaty, které rozhodně nejsou její a na levé straně jí pulzuje bolest.

Opatrně se koukne. Látka šatů, je vykrojená tak, aby přesně nechávala prostor na zalepenou ránu. Kde se vůbec mohla zranit? Celý její svět je jakoby v mlze. Nemůže si vzpomenout, co se jí stalo a proč je tady.

„Ahoj Kassidy, už jsi se probrala?" vstoupí do místnosti žena. Má dlouhé tmavě hnědé vlasy spadající po pás a výrazné modré oči. Místo očekávaného lékařského pláště má na sobě šaty dlouhé až na zem a podobné látky, jako má ona na sobě.

„Kde to jsem?" uslyší svůj hlas a přijde jí jiný. Její mysl začíná propadat panice. Jak se tu ocitla? Co tu dělá? Kdo je ta žena zač? A proč se tváří tak zmateně?

„Pamatuješ si, co se stalo?" zeptá se jí laskavě a Kassidy jen bezmocně zavrtí hlavou. Žena se na ní soucitně podívá a pohladí jí po vlasech. Nějakým zvláštním způsobem jí to uklidní, ale pořád její mozek funguje na plné obrátky.

„Jen zajdu pro tvou matku a přátelé dobře? Asi máš jen posttraumatický stres. Časem to zmizí." řekne ošetřovatelka a vydá se pryč, aniž by s tím Kassidy souhlasila. Trochu zklamaně, že je zase sama, si zpátky lehne a začne sledovat strop.

Je čistě bílý stejně jako zbytek místnosti. Zaujme jí, že na něm není ani šmouha. Jak může být něco tak čistě bílé? Myslela si, že taková barva snad ani neexistuje.

Po pár minutách přemýšlení uslyší hlasy. Jeden z nich poznává, patří té, která tu u ní před chvílí byla. Nedokáže rozpoznat, o čem mluví, slyší jen mumlání a občas zachytí nějaké slovo. Ale vůbec jí ty věty nedávají smysl.

Nakonec obě ženy vstoupí. Ta druhá má úplně stejný odstín vlasů jako Kassidy, ve tváří má starost a když jí uvidí, tak se v ní rozprostře úleva. Kassidy se opatrně posadí a nedůvěřivě si jí prohlédne.

Za bělovláskou vejdou další tři muži. Dva z nich mají jantarové oči, které v bílé místnosti doslova září a vlasy podobného odstínu. Vypadají jako starší a mladší bratr. Třetí má naopak tmavé vlasy, které mu trčí do všech stran, ale Kassidy nejvíce zaujmou jeho oči.

Jsou úplně modré, vypadají jako Sargasové moře. Kassidy z jeho pohledu naskočí husina a tak se radši začne věnovat dívce, která přistoupí k její posteli a sedne si na okraj.

„Jak ti je?" zašeptá k ní s něhou v hlase a Kassidy se zamračí.

„Je-je mi dobře." Zakoktá se a zamračí se ještě více. Vůbec nechápe, o co jde.

„To je dobře. Už jsme se o tebe báli." Spustí, ale Kassidy to nevydrží.

„Můžu se jen zeptat, kdo sakra jste? A kde jsou moji rodiče?" otočí se na ošetřovatelku a ta na ní začne zírat s otevřenou pusou. Rychle jí ovšem zavře a začne se nervózně rozhlížet po pokoji a hledat pohledem pomoc.

Kassidy se podívá na ostatní, ale uvidí jen stejně šokovaný výraz jako u předešlé osoby. Do očí bělovlasé dívky se naženou slzy a kluk s modrýma očima si k ní při klekne a vezme jí za ruku. Kassidy jí reflexivně vytrhne a ostražitě se na něj podívá.

„Ty si nás nepamatuješ?" zeptá se přiškrceně, jako by se bál odpovědi. Kassidy mu najednou přijde líto, ale jen zavrtí hlavou.

„Ale vždyť není možné, aby si vás nepamatovala. Zas takový šok mít nemohla." Začne mluvit hnědovláska a koktavě ze sebe dostane normální větu. Při tom všem nervózně kmitá pohledem na bělovlásku sedící na posteli. Ta jen sleduje Kassidy naprosto bezmocným pohledem.

„A pamatuješ si, co se ti stalo?" položí hnědovlasý kluk další otázku a odpovědí mu je jen bezmocné zavrtění hlavy.

Kassidy už to nevydrží a z očí jí začnou téct slzy. Neví, kde je a ještě jí pokládají takové otázky. Co jsou vůbec zač?

„Nic si nepamatuju, prosím, řekněte mi, co se mi stalo? Kde to jsem? Proč tu není mamka, taťka a sestra, kde jsou?" cítí, jak polyká slzy, které už nejdou zastavit. Prostě jen brečí a přes slzy ani nevidí. „Chci domů." Zašeptá sama k sobě, ale ví moc dobře, že jí všichni slyšeli.

„Kassidy," promluví třetí hlas, je to ten starší zlatovlasý kluk, „ty ses pokusila spáchat sebevraždu."

Tak další část je na světě. Bohužel je hodně krátká, čekala jsem, že týden co budu doma, budu mít více času, ale nestalo se.. :/ další část je napsaná asi hodinu zpátky, dost na rychlo, takže omluvte moje pravopisné chyby :D snad se část bude líbit a zítra odjíždím a budu tři týdny bez wifi, berte to jako výhodu, budu se tak nudit, že se dokopu ke psaní :D a mám takovou menší novinku, hned potom co zveřejním část, hodlám zveřejnit další příběh..ano! není to možné! ale je to tak a bude to taková FanFikce na Harryho Pottera, budu ráda za váš názor :3 jinak doufám, že užíváte prázdnin a já pádím zvěřejňovat :3