Dcera Olympu

Nina, Timothy a Leandros

Ták... jak jsem slíbila další kapitolka je tu :)) Snad se bude líbit :D Moc děkuju za všechny voty a komentáře :3 hodně to pomáhá, abych mohla příběh posunout dál ;) Upřímně takhle kapitola je celkem slabší... ale pro další děj je celkem důležitá a vypustit jí nemůžu :D

Následující ráno Kassidy probudí prudké sluneční paprsky. Se zamručením vezme s poličky mobil a ohromeně zjistí, že už je jedna hodina odpoledne.

Jak je to možné?! Obyčejně spí jen do desíti, že by jí celý školní rok až takhle zmohl?

„Tomu se říká tvrdé spaní.“ Zasměje se ze zdola Hailey, je oblečená, upravená a vypadá, že je už vzhůru nějakou tu chvíli. Na sobě má její černovlasá kamarádka černé lehké letní šaty na ramínka. Kassidin pohled se zastaví u hadího náramku, had se ovíjí kolem kamarádčina zápěstí, takže náramek se táhne od zápěstí k loktu. Had má místo očí malachitové kamínky a otevřenou pusu, ze které vystřeluje odporný rozdvojený jazyk, celkově to působí dost děsivě.

„Jo možná jsem byla více unavená.“ Zamumlá Kassidy omámeně a Hailey se zasměje, přičemž dá ruku za záda.

 „Promiň, ten náramek má podle jedné čarodějky u nás v ulici chránit před zlými duchy a prý je můžu tím i ovládat. Nevěřím tomu ani slovo, ale něco na tom bude. Víš, jak jsem viděla pohybovat se stíny, už se mi to nestává. A navíc vypadá tak… podivně.“ Koukne ne svojí ruku a se zájmem s ní zatočí.

Ano, moc dobře si pamatuje, jak se kolem Hailey vždycky táhly stíny, sama to viděla.

Kassidy sleze z postele, přičemž pohlédne na koleno, do kterého se v noci praštila. Rýsuje se tam slušná modřina, Hailey jen hvízdne. Včera jsem se musela fakt hodně praštit, řekne Kassidy nahlas a Hailey se zasměje, přes celou polovinu kolena se táhne modrofialová pohmožděnina.

„Nechaly jsme ti tam nějaké špagety, když tak si dej. A jinak budeme někde v okolí.“ Mrkne na ní Hailey a vyjde ven.

Fajn, takže najíst, umýt se, převléct a potom hurá ven. Kassidy všechny ty procedury dohromady trvaly asi hodinu. Ale nakonec přece jen je úspěšná. Ještě hodí na nos brýle, aby ladily s tmavě modrým topem bez ramínek a světlým, riflovým kraťasům s cvoky a na nohou měla bílé baleríny, opět se špičatými cvoky.

Jakmile vyjde ven, udeří do ní vlna horka a dusna. Nejradši by zalezla zpátky do šera a chladu chatky.

„To je od tebe milé, že si se rozhodla vzbudit.“ Ozve se za ní chlapecký hlas. Najednou je veškeré teplo fuč a jí polije vlna zimy.

„Něco jsem holt musela dospat.“ Otočí se na patě a uvidí Krise, jak seskakuje ze zábradlí, na kterém ještě před pár sekundami seděl a jde k ní.

„Snad takhle nebudeš vyspávat každý den.“ Kassidy chtěla namítnout, že už mluví jako její matka, ale Kris jí předběhne.

„Máš jít za Ninou, nejspíš tam bude i Timothy, ostatní jsou dole u jezera, ale já tu na tebe počkám, jestli chceš.“ Kassidy ho probodne očima a potom se usměje.

„Když se ti chce, snad tu budu co nejdřív.“ Nina je vedoucí kempu a Timothy je taková černá ovce. Je to takový podivín, který má prostě na všechno pesimistický názor a přes celé, levé předloktí a kolem pravého oka se mu táhne jizva. Navíc i trochu kulhá a nejradši by každého zabil pohledem.

Kassidy musí projít přes celý tábor a trochu do lesa, aby si mohla promluvit s Ninou a omluvit se za to, že už včera za ní nepřišla.

Jakmile otevře dveře chaty s malou stříškou, uslyší prskavý zvuk a mezi nohama jí proběhne ryšavý, starý, vypelichaný kocour. Věčný doprovod starého Timothyho.