Dcera Olympu

Revoluce?

Artemis se nadechne čistého vzduchu a nechá vítr, aby si pohrál s jejími vlasy. Stále musí přemýšlet nad tou odpornou vzpomínkou. Unaveně si protře oči, netuší, co má udělat, neví, co se děje s Kassidy.

Potom co Héra prakticky vzato zešílela a teď už jen jako poslušný stín následuje Dia téměř všude, mezi bohy zavládlo podivné ticho. Nikdy s nikým nepromluví, dokonce i s Apollónem nemluví.

„Trápíš se nad těmi nejmenšími maličkostmi.“ Uslyší za sebou hlas a zmateně se ohlédne. Její pohled se zastaví na ženě, které má obličej zahalený hnědým sálem. Zpod něj vykukují jen pramínky tmavě hnědých vlasů a oči černé jako noční obloha.

„Mnémosyné, jsi poslední, kterou bych tady čekala.“ Promluví a znovu se koukne na mraky, které dnes zakrývají vrchol Olympu. Stává se to poměrně často, ale v téhle době to bylo jako útěk od reality.

„Pravda málo kdy odcházím, ze své místnosti. Ale potřebuju s tebou mluvit.“ Mnémosyné přijde k zábradlí a Artemis sklopí pohled na svoje ruce. Několik dní pořádně nespala a přijde si neuvěřitelně unavená na to něco řešit.

„O co jde?“ řekne nakonec, protože se nemůže zbavit pocitu, že se jedná o Kass. Navíc nikdo netušil, co má Rhea v plánu, ale rozhodně to nebude hezké.

„Musíš něco udělat, Rhea tady jenom šíří strach. Musíš to zastavit.“ Promluví znova a Artemis si jen pohrdavě odfrkne. Vždyť to zní šíleně. Ona nemůže nic udělat, nemůže se vyrovnat Rhee, natož Diovi.

„Proč zrovna já? Můžeš se toho ujat sama.“ Odvětí kysele a bohyně vedle ní si povzdechne. Artemis naskočí husí kůže, jak zavane studený vítr. Tiskne k sobě oblečení ještě více, nikdy neměla zimu ráda.

„Protože jen tebe jsou ostatní schopní následovat. Jsi vůdčí typ i Áres má před tebou respekt, nikdo jiný neudělal to co ty.“ Artemis jen zavrtí hlavou a smutně se ušklíbne. Co udělala? Tajila svojí dceru, kterou stejně obrátila proti sobě, a pak se z ní stal Diův poskok a ona přivedla Melany do jámy lvové.

„Všechno jsem pokazila. Nemají důvod si myslet, že jsem v něčem lepší.“ Odvětí a vejde zpátky do místnosti. Ruce už má úplně promrzlé a Mnémosyné se vydá za ní.

„Zatím to vypadá, že si všechno zkazila. Nevěřím, že naše slavná Artemis se rozhodne hru ukončit. Nebo je snad něco špatně?“ Artemis se na ní podívá a uvidí i přes šátek nadzvednuté obočí. Na chvíli se zamyslí, jestli může vědět o Chaosovi, který ji už nějakou dobu nenavštívil.

„Proč by něco mělo být špatně?“ odvětí otázkou a Mnémosyné se pousměje.

„Chaos se mnou taky spolupracuje, vím o každém tvém úkolu. A vzkazuji ti tvůj poslední, musíš svrhnout Dia. Jen je veď, důvod už se najde sám. Je načase na Olympu trochu změnit pravidla.“ Zasvítí jí oči a vydá se pryč. Artemis na ní zůstane nevěřícně hledět.

Jen co se za ní zavřou dveře, se znovu rozletí a dovnitř vejde pět bohů včele s Apollónem. Vypadají naštvaně a někteří nanejvýš rozrušeně.

„Zeus poslal Rheu a harpyje do Herkulova města a Apaté s Minotaurem do katakomb. A začal celkově šílet, chce nechat popravit všechny staré bohy.“ Vyvalí na ní a Artemis zůstane nevěřícně zírat. Netuší co se tu děje, v tu chvíli ví jen jedno, že právě začíná revoluce.

Takže další část na světě :) rozhodla jsem se psát kratší kapitolky a příběh dopsat co nejrychleji, aby se tady mohl objevit další :)) doufám, že vás stále baví ho číst... moc děkuji za povzbudivé komentáře a voty :) byla bych velice ráda za všechny vaše nározy... hlavně kritiku :) A co myslíte, jak bude příběh pokračovat a celé to skončí? :o kterou postavu máte nejradši? vaše teorie mě opravdu zajímají :))