Dcera Olympu

Bez růže to nejde

„Kam mě to neseš?“ zasměje se znova a podiví se, že Krise ještě nebolí ruce. Už jí nese přes polovinu města, o podivně koukajících lidech nemluvě. Jde přímo na druhý konec od jejich nyní už domovů.

„To je tajemství.“ Zákeřně se na ní usměje a Kassi protočí oči, tak to je super. Je unesena bláznem, kterého za celou dobu považovala za kamaráda, pomyslí si sarkasticky s úsměvem na rtech, myšlenku však nevysloví nahlas.

Domy skončí a před nimi je jen úzká pěšinka vedoucí do skály, jako by chtěla, abyste tou skálou prošli. Postaví jí na nohy a ona se diví, že ještě nezapomněla, jak se chodí. Protáhne si ztvrdlé nohy a pochybovačně se koukne z pěšinky na Krise a zpátky.

„Tak jdeš?“ chytne jí za ruku a začne vést směrem k jeskyni. Pořád se jí na tom něco nezdá. Okolí ovšem je nádherné, všude kolem je mech nachově zelené barvy a všude kolem lítají vážky a chrousti. Nad vážkami se podiví, nemají se pohybovat u nějakého jezírka nebo jiné vodní nádrže?

Jdou opatrně a pokusí se nedotknout země, což se jí nedaří. Jedna vážka fialovo/zeleného zbarvení proletí těsně kolem jejího obličeje a jí se v hlavě ozve ozvěna jejího třepotání žilkovitých křídel.

Projdou kolem vysokého dubu a jí na hlavu spadne žalud. Kris se začne svíjet v záchvatu smíchu, Kassidy se jen dotčeně koukne nahoru a uvidí chlupatý ocásek a nevinný obličej veverky, který nechápavě natočí hlavu.

Úplně zapomene, že je praštěná a užasle začne koukat na veverku. Nikdy takovou neviděla, tahle má černý kožíšek jako žhavé uhlíky. Natáhne k ní černý čumáček a skočí do stínu, celý zčerná a vypadá jako tmavá noc.

„Tak to je nádhera.“ Zašeptá uchváceně. Ví, že město je nádherné a přece jen kouzelné, ale netušila, že se to vztahuje i na její živočichy.

„Co tam máš?“ zeptá se Kris, který ze záchvatu smíchu svalil na zem a pořád mu cukají koutky. Modré oči se zalesknou při pohledu na ní a Kassidy se začervená. Snaží se červeň silou vůle potlačit, ale to se jí zrovna dvakrát nepovede.

„Veverku.“ Až teď jí dojde, jak hloupě to zní. Kris na ní zmateně koukne a Kassidy se otočí zpátky k větvi. Veverka na ní pořád kouká černýma očkama, které připomínají puntíky. Je příliš vysoko, aby na ní mohla dosáhnout a stejně by s největší pravděpodobností vzala nohy na ramena. Přesto k ní natáhne ruku.

Veverka zavrtí čumáčkem, jak čuchá, jestli k ní může jít blíž. Opatrně zacuká ocáskem a dojde na konec větve, pomalu šoupá nožičkami po kmeni dolů a několikrát zamrká očičkama. Ucítí za sebou další osobu a veverka se dá na rychlý úprk do bezpečí větví.

Kassidy se na Krise zamračeně podívá a bouchne do pěstí do hrudi. „Vyplašil si ji.“ Vyčte mu a cuká koutky, když se stáhne a celý zrudne v obličeji. Prvně se zasměje, ale když se pořád nebezpečně dusí, vyděšeně k němu přiběhne.

„Co je?“ zeptá se a jemně se ho pokusí poplácat po zádech. Až když uslyší jeho smích, znovu ho praští.

„Přestaneš mě někdy mlátit?“ Kris jí chytne za ruku a otočí směrem k sobě. Uraženě se na něj podívá, ale všimne si, jak jí všechny rysy povolí a dokonce se jemně usměje. Slunce se jí proplete mezi vlasy a způsobí, že se začnou lesknout jako bílé zlato.

Odhrne jí jeden pramen z obličeje a konečky prstů sjede, až k její bradě. Už jen z toho pohybu ucítí, jak se celá rozklepe a odtáhne se o několik kroků dál.

Pohledem sjede okolí a nervózně si začne hrát s vlasy. „Co že si mi to chtěl ukázat?“ do jejího hlasu se vkrade chlad. Zmateně se na ní podívá. Ta nečekaná změna v jejím chování ho celkem vyvede z míry.