Dcera Olympu

Po pohřbu 1/2

Další část :D její druhou polovičku přidám zítra ;) a pak bude asi delší odmlka, jak už jsem někde psala jsem týden pryč a bez signálu a bez wifi :D když nad tím přemýšlím zítra budou dvě části ;D

Jak už to u pohřbů bývá i tenhle byl plný slz, smutku, loučení a květin. Jak se zdálo, tak když zrovna Nina nebyla v kempu, trávila čas tady. Téměř každý jí tu znal a měl jí rád. Ani se nedivila, Nina byla úžasná bytost, i když jí v žilách taky kolovala božská krev.

Kassidy se v černých krajkovaných šatech vrací do svého domku. Už se začíná stmívat a k tomu počasí rozhodne, že začne pršet. Stejně jako kouzlo, které působí na sluneční paprsky, že je rozprostřou po celém městě, tak to platí i u deště. Je jedno, že zrovna nejste pod trhlinou, stejně zmoknete.

Úplně promočená za sebou zabouchne dovnitř a dojde k hromadě knih, které si vypůjčila v knihovně. Všechny jsou buď o historii bohů, o jejich vlastnostech a o hlavních aktérech historie. To všechno ji mělo postačit k tomu, aby zjistila, co jí to vlastně tají. A ani zdaleka netuší, kdo je čí rodič.

S ostatními je domluvená, že mají přijít v devět a je půl osmé. Má jen hodinu a půl na to, aby se vyznala aspoň v základních bozích.

Sundá ze sebe všechny mokré věci a převleče se do tepláků. Na to že město vypadá, jako by z oka vypadlo antické době, bylo poměrně zmoderněné. Mají tu normální sprchu a záchod, sporák, ledničku, dokonce i starší televizi.

Co se týče oblečení, nedá se mluvit o nejmodernější části, ale není to nejhorší. Náhodou antické oblečení nevypadá tak strašně, aspoň ty šaty ne. Naštěstí si Tamara netrvá na tom, ať ženy nosí jen šaty a muži kalhoty. A pár moderních kousků dovolí každému, ale z jejich nošení není nadšená.

Všechny knížky nahází na letiště, které má v pokoji a přikryje se dekou. Už jen když se koukne na hromadu asi patnácti tlustých bichlí, ji berou mrákoty. Tohle bude potřebovat kafe, pomyslí si.

Když se znovu spokojeně usadí i s hrnkem kafe v posteli natáhne se pro první knížku. Moc dobře si pamatuje, kterou schválně dala úplně navrch. Olympští bohové, titáni a jejich vlastnosti, jak originální vyplivne na ní její pubertální mozek.

Otevře první stránku, je na ní zobrazený Chaos na stránce vedle je slohová práce tím nejmenším písmem, které kdy viděla. Usrkne si kafe a otáčí stránkami dál. Zatím je to tam samý titán, očividně bohové budou až trochu dále.

Automaticky vezme, otevře knihu asi v polovině a uvidí Háda. Vypadá úplně přesně, jak si ho pamatuje z podsvětí. A naprosto stejně jako Sebastian. Zahlodá v ní strach nad otočením další stránky.

Bude muset. Vezme do ruky přichystaný zápisník a zapíše si jména všech svých kamarádů. K sobě, Crystal a Sebastianovi připíše jméno Artemis, Persefona a Hádes.

Další půl hodiny prolistovává knihu a při každém dalším otočení se ještě více roztřese. Děsí jí to více, než by si přála. Zbývá jí poslední jméno, znovu listuje od úplného začátku bohů, ale nikdo nikde takový není.

Znovu usrkne kafe, zase je přímo v polovině. Jak to že jako jediný nepasuje k nikomu. Otočí stránku posledního titána a zastaví se. Jeden z původních bohů Erós, láska a krása, znovu ji praští do očí ta podoba.

Ale jak? Copak je tohle možné? Všichni jsou děti pozdějších bohů, jen on má být dítětem původního? S pochybnostmi dokončí sloupec jmen.  S roztřesenýma rukama zaklapne knihu, když si všimne vytržené stránky.