Dcera Olympu

Cesta do Athén

Znovu zakopne a řekne pro sebe pár tichých nadávek. Rostoucí napětí, které tady panuje, jí pomalu začíná lézt na mozek. Už jdou tři hodiny v kuse a hlavně v naprostém tichu, nikdo se neodváží promluvit, aby nespustil pohromu světa.

Nad tou myšlenkou si jen odfrkne. Jak se ukázalo, tak z Herkulova města nevede jen cesta, kterou přišli a Kassidy si jí stejně nepamatovala. Při vzpomínce na rozdrásané rameno jí naskočí husina, to teď opravdu nepotřebuje. Takže když vstoupili do chodby v jedné ze skal, ještě ani nezahlédla v prasklině jediný paprsek světla.

Jen si povzdechne a jde dál, před ní šla Xi, Timothy, Max, Kara a Kris a za ní Sebastian, Hailey, Kristan, Thalia, Stephan a Magnos. Nelíbí se jí, že je tu tolik lidí. Doopravdy čekala, že jich půjde sotva pět, ale nakonec je polovina tady a polovina zůstala v bezpečí.

Ucítí průvan větru a ocitnou se v naprosté tmě, jak zhasnou pochodně, které vydávaly aspoň nějaké světlo. Nervózně nasadí šíp do tětivy a zapojí všechny smysly na maximum. Sice je strašně unavená, brzké vstávání nikdy nebylo nic podle jejího gusta.

„Kassidy, můžeš být tak hodná a vytvořit světlo?“ škubne s sebou, ale nakonec poslechne a automaticky vytvoří hologram měsíce, který osvítí celý prostor široký sotva metr.

Zničehonic je Timothy hned vedle ní a probodne pohledem založený šíp, který je doslova celý natěšený někoho probodnout. „Tohle si nech na později a uklidni se. Ještě o nás neví, kdyby o nás věděli,“ krátce se odmlčí, „poznali bychom to.“ Jak zná Timothyho, beztak si neuvěřitelně užívá to drama a všechny ty nervózní obličeje kolem.

Jde zpátky dopředu a Kassidy zachytí Kristopherův obličej. Nebýt nervózního a starostlivého výrazu v očích, člověk by řekl, že je naprosto vyrovnaný.

Všichni se zase dají do pohybu, jen on počká, až k němu Kass přijde. Rychle si ji přitáhne do objetí, které mu s úlevou oplatí. Jakoby znovu mohla začít dýchat.

„V pořádku?“ zašeptá jí do ucha. Ty slova jí donutí se k němu přitisknout ještě víc. „Jo v pohodě.“ Odtáhne se a vydá se dál chodbou, která je snad nekonečná. Světlo, které vytvořila na celou skupinu, nestačí. Vytvoří ještě další dvě a jedno pošle na konec skupiny.

Zdá se jí to nebo už ušli desítky kilometrů? A ještě ke všemu měli jen tři zastávky. S takovouhle přejdeme celé Řecko, pomyslí si a začne si s tou myšlenkou pohrávat. Je možné, aby ho celé přešli? Snad nečekají, že budou celou tu cestu šlapat, když v Athénách můžou být za pár hodin autobusem.

Už se na to chce zeptat, když je Timothy s Xi zastaví a z výklenku ve zdi jim pošlou velké batohy s nálepkou jejich jména.

„Převlečte se, zbraně dejte do batohů a ty batohy po celou cestu neotevřete. Olympané nejsou hloupí, aby na nás zaútočili na veřejnosti.“ Oznámí Timothy a Kassidy si odfrkne. To jí tak scházelo převlékat se v hnusné díře. Kdo ví, kolem kolika krys a pavouků už prošla.

Otevře batoh a prohrabe věci, které tam jsou, čisté džíny, botasky, černé tílko, bílý svetr a bunda z umělé kůže. Co je vůbec za měsíc, že tady mají tak teplé oblečení? Bez dalších keců se začne převlíkat.

Uvidí znepokojený pohled Hailey a musí se pousmát. Ztlumí všechny hologramy a Hailey se na ní vděčně usměje.

Když se všichni převléknou, Timothy se vydá dál do chodby, když se před nimi objeví schody vedoucí do dřevěné budky. Kassidy vyjde do prudkého světla, musí si zakrýt oči, aby neoslepla.

Trvá asi pět minut než si její oči přivyknout a potom začne šokovaně zírat na poprašek sněhu na zemi. Sníh? Sníh?! Dojdou k opuštěné zastávce, po cestě jede jedno auto za druhým. Přijde si jako v jiné době.

„Takže je to jasné žádné otevírání batohů. To bychom místo Athén skončili na policejní stanici a následně v blázinci.“ Poslední slova Timothy zamumlá a Kassidy se musí zašklebit, však by to nebylo úplně od věci.

„Timothy v psychiatrické léčebně, tak pro ten pohled bych dal všechno.“ Řekne schválně nahlas Stephan a všichni se musí zasmát. Dokonce i Magnos a Xi musí co dělat, aby udrželi svůj obličej klidný. Přijede autobus a Timothy s pobaveným úšklebkem přijde ke Stephanovi.

„Velmi vtipné mladej a teď padej dovnitř.“ Dá mu pohlavek a všichni se smíchem nastoupí. Autobus je z poloviny prázdný, Kassidy se v klidu posadím a opře si hlavu o okno. Vedle ní si sedne Kristopher. Usměje se na něj a lehne si na jeho rameno a propletou spolu prsty.

Po velmi krátké chvíli tvrdě usne, probudí ji až prudké zaskřípění brzd. Uvidím ulice, lidi, domy. Odhadne, že už jsou v Aténách. Všichni kolem ní spí. Až teď ji dojde, že vůbec neví, co je za den a kolik je hodin.

Digitální hodiny ukazují 15:45 16. prosince. Za osm dní jsou Vánoce, pomyslí si sklesle. Letos se slavit nebude, jestli někdy ještě slavit bude.

„Děcka vstávat!“ zakřičí Magnos a všichni s sebou trhnou. Museli spát přes šest hodin. Autobus zastaví přes velkou budovou antického stylu. Vystoupí a zůstanou zmateně stát. Nikdo z nich v Athénách nežil.

Xi beze slova vyšlape schody až k té budově. Kassidy si začne připadat spíš jako na nějakém výletu než na život nebezpečné misi.

Zastaví se úplně na vrchu a Xi se otočí s vážným výrazem v obličeji.

„Všichni znáte legendu o věštkyni z Delf že?“ Kassidy zmateně spolu s ostatními přikývne. „Ta věštkyně stále žije, jenže se musela ukrýt na jiném místě. Je na čase, abyste se s ní seznámili.“

Další část, o něco kratší, ale snad to nevadí :)) Jen taková otázka... chtěli byste, abych přidávala kratší části po týdnu nebo délší, ale napsat je bude trvat o trochu déle? :O