Dcera Olympu

Hvězdy z nebe nepadají

Koukne na sebe do zrcadla. Nedůvěřivě si prohlédne znak, který se svíjí na jejím čele. Aspoň budí dojem, že se svíjí. Vypadá to jako nějaká živá část, která má svobodnou vůli se pohybovat. Až na to že je na jejím čele a údajně je to její součást.

Otřese se odporem, je to jako hýbající se sliz, zaměří se na svůj obličej. V jejím výrazu je něco jiného, klidného, vyrovnaného. Tak klidný obličej viděla jen u tří lidí a právě to jí znervózňuje. Nechce si připustit, že je něco podobného.

Bez dalšího mrknutí se otočí a koukne do vnitřku jejího bydlení. Není tu nic nového, ale přijde jí, že to celé prožívá od úplného začátku. Jako by to bylo včera, kdy sem přišla s potrhaným ramenem, kdy jí bylo řečeno, co je zač a co jí čeká.

Právě tady jí někdo řekl, jaký musí mít osud. Nedal jí možnost výběru, podali to tak, že nemůže mít svůj vlastní názor. Byla vydána buď na milost bohům, nebo lidem tohoto města a nebylo žádné mezi. Nemá tak silnou pozici, aby si to mezi vytvořila.

Stáhne si vlasy do ohonu. Až na pár kratších vlásků, které ji vypadnout a spokojeně jsou zase na tom samém místě, kde byly před chvílí.

Pevněji si zaváže černý korzet, který se naučila nosit na tréninky. Aspoň potom nemá tolik modřin. Nazuje boty a popadne luk s toulcem. Rychlými kroky se přesune před dům a vyrazí do města.

Většina lidí na ní zírá bez kapky studu. Už se netváří přátelsky a mile jako předtím, místo toho k ní vzhlížejí s úctou a respektem. Kassidy jen v duchu zaprosí, ať už je pryč.

Nemá ráda, když na ní takhle koukají. Jen jí to více potvrzuje její teorii, že se v ní něco změnilo a rozhodně ne k dobrému. Konečně dorazí tam, kde se cítí zase v bezpečí, výcviková aréna. Vyleze po schodech nahoru a rychle je sejde dolů. Nemohla se dočkat, až se tady dostane.

Dole na tribuně sedí Theodosis s Xi a o něčem zaujatě povídají. Skoro to vypadá, že ten kluk je teď naprosto normální a Xi na 100% důvěřuje. Vždycky ho viděla jen sedět a krčit se, teda až na souboje, kdy působil opravdu děsivě.

Potichu dojde k nim a posadí se za ně tak, aby je mohla poslouchat. Než ovšem něco uslyší, Xi se na ní otočí se zářivým úsměvem na rtech.

„Už jsem se bála, že nedorazíš.“ Promluví a Theodosis se opět stáhne do sebe a Xi vyskočí na nohy. „Pojď, musíš začít trénovat.“ Kassidy se na ní koukne s upřímným utrpením v očích. Vůbec nic se jí nechce, měla by být šťastná. S Krisem naprosto dokonale vycházejí, sice bydlí hned vedle sebe, ale moc času si pro sebe nenašli. Až na “menší“ problém s bohy, nějakým osudovým proroctvím nebo zrady Melany, se zdá být všechno úžasné.

„Musíš zahnat chmurné myšlenky, oslabují tě. Když budeš stát proti Diovi, musíš zapomenout na to, koho jsi ztratila a jak tíživý smutek cítíš. Musíš bojovat za to, čemu jsi byla předurčená.“ Xi ji vezme za ramena a postaví na nohy.

Kassidy se zamračí a na jednom ze schodů se zastaví. „Proč bych měla zrovna já stát proti Diovi? Je nás tu sedmnáct, postavit se mu může kdokoliv z nich.“ Xi ztuhne na místě a pomalu se na ní otočí, koukne pohledem na Theodosise a zpátky na ní.

„Jsi z nich nejsilnější, zatím se dá předpokládat, že se mu postavíš ty.“ Černovláska nasadí bezstarostný úsměv a jde lehkým krokem dál. Kassidy ji sleduje a otočí se na Theodosise. Ten jí vyděsí k smrti, když se jeho obličej objeví přímo za jejím ramenem a jeho nepřirozeně barevné oči bedlivě sledující okolí se zaměří přímo na ní.