Dcera Olympu

Věstkyně

Tak uděláme menší změnu a své kecání napíšu dopředu :D Takže ze všeho nejdříve všem přeju Veselé Vánoce a Šťastný Nový Rok!! Mnoho dárečků pod stromeček a ať se vám splní i ty přání, které pod stromeček dát nejdou :)) Dále mám pro vás novinku, možná už jste na ní někteří přišli :) založila jsem si blog, kde chci přidávat jednorázovky, které se mi na wattpad dávat nechtějí a různé, mnou namalované obrázky, ať už k příběhu/ům a občas i něco co s příběhy nebude mít nic společného :D Nejsem žádný umělec, takže mistrovské díla nečekejte a samozřejmě se tam nemusíte ani dívat, jen kdyby se někdo vážně nudil nebo měl zájem.. odkaz je u mě v popisku na profilu :) a poslední moje menší upozornění... příběh dosáhl ve Wordu 100 stránek :33 Je to dost šílené a nikdy jsem žádný příběh nedotáhla tak daleko a za to vděčím hlavně vám a vaší podpoře.. MOC DĚKUJI :3 už dost mých keců... snad jen se omlouvám za všechny pravopisné chyby a moji neschopnost vymýšlet rýmy :D :)

 Předtím než vejdou do onoho sídla věstkyně, je zastaví jeden podivný mužík. Vypadá trochu jako trpaslík, pomyslí si Kassidy. Musí se nad myšlenkou ušklíbnout, protože se k nim začne horlivě hrnout houpavým pohybem zprava doleva, připomíná jí to pohyb tučňáka.

Když se k nim konečně došourá, přesněji řečeno před Timothyho a koukne na něj černýma očkama. Ať měl působit hrozivě, jak chtěl, pořád vypadal roztomile.

„Identitu.“ Vyštěkne na něj a dá si ruce v bok. Kassidy zaškubou koutky, ale pokusí se smích potlačit. Ostatní na tom nebyli o nic lépe než ona. Kristan dokonce celý zrudne a Sebastian do něj začne dloubat prstem a od zadržovaného smíchu zrudne taky.

Kassidy nad nimi jenom protočí oči, chovají se jako malé děti. Timothy beze slova dá něco trpaslíkovi do ruky a ten jen pozvedne obočí. Pak to s náležitou opatrností podá zpět.

Kassi se zamračí, nelíbí se jí, že se oba tak snaží, aby to oni neviděli. Tohle tajnůstkaření jí začíná lézt na mozek. Všimla si toho už dávno, nyní jí byl podezřelý i jeden významnější pohled mezi dvěma osobami.

„Můžete jít dál.“ Odvětí pisklavým hlasem a probodne pohledem oba zrudlé chlapce. Všichni vejdou dveřmi dovnitř a Sebastian s Kristanem vybuchnout smíchy. Všichni se na ně nechápavě otočí a nevěřícně zavrtí hlavou.

„Klidně se smějte dál, ale tenhle mužík by vás odrovnal rychleji, než bys řekl Olymp.“ Prohlásí Xi s povýšeným úsměvem a ze zadní části skupiny projde dopředu. Teprve teď si Kassidy všimne, kde jsou.

„Vždyť je to muzeum.“ Odsekne Kara a opře se o zeď. Kassidy se koukne z Kary zpátky na místnost. Uprostřed muzea stojí velká kostra Tyranosaura Rexe a plno další malých dinosaurů. Podél zdí stojí osvětlené vitríny s papíry, obrázky rostlin a vážně jsou v jedné vystavené zuby?

„Ano Karo, toho bychom si bez tebe nevšimli. A teď se laskavě odlep od té zdi.“ Řekne Xi a Kara se na černovlásku zamračí. Než ovšem otevře pusu, aby se zeptala proč, se Xi dotkne zdi a ta se vysune nahoru. Kara skončí s hlasitým au na zemi.

„Říkala jsem ti, ať od ní jdeš pryč.“ Odsekne Xi a vydá se do temné chodbičky. Tak si asi nejdeme prohlédnout dinosaury, pomyslí si smutně Kassidy a vydá se za Hailey dovnitř.

„Tohle je děsivé.“ Zašeptá Hailey zepředu a Kassidy musí tiše souhlasit. Nevidí si tu ani na špičku nosu. Pokusí se vytvořit světlo ovšem zbytečně. Zamračí se a zkusí to znovu opět bezvýsledně. Než se stačí zeptat co se děje, odpověď přijde sama.

„Kassidy, přestaň to zkoušet. Žádná moc ani vaše ani Bohů tady nepůsobí. Tady to je území věstkyně a ona určuje, kdo smí sílu použít.“ Odvětí mrzutým hlasem Xi a ona se vydá prudce svažující uličkou dolů.