Dcera Olympu

Tvrdá rána 2/3

Takže přesně jak jsem slíbila :D druhá část ze tří :)) snad se bude líbit... a omlouvám se za pravopisné chyby, ale mohla bych to číst tisíckrát a pořád se tam nějaká najde -.- :D ach ten pravopis :'D

Kassidy sebou žuchne na zadek vedle Lany a ještě naposledy zívne. Po ranní výpravě je ještě pořád unavená a znovu usnout se jí nepovedlo.

„Další co nespí, už je nás pět. Plus jedna co vstala.“ Prohlásí kamarádka nadšeně. Kassi, Kris, Lana, Sebastian, Kristan a Hailey, která se probudila před pár minutami, leží na dece ve středu chatek. Je sedm hodin ráno, takže se v posteli převalovala dvě hodiny.

„Tady někdo vypadá nevyspale.“ Začne spokojeně Sebastian a Kassidy na něj vrhne nevrlý pohled. Koukne na oblohu směrem, kterým se do kempu přichází. Všechno působí tak klidně a bezstarostně. V dálce uvidí šest černých teček.

Skoro by řekla, že to jsou ptáci, nebýt toho nesourodého pohybu. Kolikrát pozorovala přírodu a moc dobře ví, že ptáci plachtí s křídly v pravidelných intervalech. Tohle je splašený let, ale nikde žádného dravce neviděla. Třeba prostě jen polovičně spí a pořádně nevidí.

„Co to je sakra zač?“ Kassidy promluví spíše sama k sobě. Nečeká, že by se jí dostalo vůbec nějaké odpovědi.

„Něco co nechceš poznat.“ Uslyší Timothyho hlas a najednou si přijde plně při smyslech. Timothy se vybelhá zpoza dřevěné chatky a jeho hlas se Kassidy zaryje hluboko do mysli. Žene se k nim s tím svým nepříčetným výrazem. Kassidy si všimne, jak se Lana ošije.

Kassidy se zachvěje, dokonce i Kristan se přestane smát. Tentokrát Timothy vypadá ještě více nepřístupně a chladně než obvykle. Možná by ten jeho výraz měl být nezákonný, pomyslí si Kass pochmurně.

„Probuďte ostatní. Hned!“ to je poprvé co křičí, vždycky byl škodolibý, chladný, nepříčetný, ale nikdy nekřičel. Kassidy rychle vyskočí na nohy a o krok couvne. Její ústup před Timothym zastaví Kristopher, který si stoupne za ní.

„Nebudu to opakovat, pokud si nechcete ublížit. Okamžitě probudíte ostatní.“ Tohle už řekne mírně, přesto jeho hlas donutí bělovlásku roztřást se.

Někde za jejich zády se hlasitě roztřískne vlna o skálu, zní to jako varování. Vlny se zvětší a začne foukat silný vítr, přesto slunce pořád neúprosně žhne. Všechno je jako v nějakém špatném filmu. Z oblohy se ozve pronikavý, syčivý skřek, který drásá uši.

Kassidy znovu vzhlédne směrem k šesti stvořením na obloze. Tentokrát uvidí něco jako černé vrány, ale hlavu mají jinou, ženskou. Všechny končetiny jí ztěžknou hrůzou. Jedna z nich znovu zavřeští, za chvíli budou u nich. Ale to všechno je Kassidy jedno. Jak je to možné? Jak to že vůbec existují? Jsou to postavičky z pohádek.

„Proboha.“ Zašeptá a všichni ztichnou v němé hrůze. Zmiz! Hned!

„Tak dělejte, probuďte ostatní a jdete k pláži!“ Z omráčení jí probudí Timothyho křik a konečně donutí své nohy pohnout. I ostatní se konečně vzpamatují. Vyběhnou k chatkám a probouzí ostatní. Už je chci napodobit, když mě popadne něčí silná ruka za loket a otočí k sobě.

„Ty půjdeš se mnou.“ Poručí ji Timothy a ona periferně uvidí Ninu, jak začíná všechno koordinovat. Teprve po chvíli si všimne Kassidy a Timothyho, krátce na Kassidy kývne. Potom vyběhne pryč.

„Kassidy, pojď.“ Vedle ucha Kassidy uslyší Timothyho ledový, přísný hlas. Ještě stihne uvidět Kristopherův starostlivý pohled. Potom se otočí na patě a společně s Timothym vyběhne směrem k lesu.