Dcera Olympu

Konec

Ozve se šíleně hlasitý zvuk. Dina se prudce posadí, takhle by neměl být nikdo buzen. Když její mozek konečně pobere hluk a výkřiky zvenčí. Někdo útočí na město.

Vyskočí z postele, jediné štěstí že se večer nepřevlékla. Od výhružky čekala už naprosto cokoliv a chtěla být připravená. Dnes se to vyplatilo.

Popadne srp vedle její postele a vyběhne ven. Na to že byla je něco po půlnoci, je město nezvykle osvícené. Nad celým městem jakoby se vznášel oblak rudého světla, který značí, že bude prolita krev.

Čím víc se blíží k náměstí, tím míjí více vyděšených lidí. Přesto mají v rukou zbraně, připraveni se bránit.

„Dino!“ uslyší svoje jméno a někdo ji chytne za ruku. Srdce se jí skoro zastaví a vystrašeně se ohlédne. Až nyní si uvědomí, jak rychle jí bije srdce a ruce se jí nepřetržitě klepou.  Blake, který se nan ní upřeně vídá, jí pokyne, ať jde za ním.

Dovede jí k místu, kde je aspoň trochu klid. Tamara se sklání nad stolem, ruce v pěst a v obličeji rozzuřený výraz.

„Co se děje?“ zeptá se nejistě. Nikdy neviděla takhle naštvaný výraz, ovšem taky nikdy nebyla ve válce. A nikdy si nemyslela, že bude.

„Víme, kdo útočí.“ Odpoví ji místo Tamary Lianeta, který má na tváři zvláštní výraz. Mísí se v něm radost, zmatení a vztek.

„Víme?“

„Rhea a Apaté.“ Odpoví Blake vedle ní. Nyní pochopí, proč má Lia ve tváři náznak úsměvu. Je tu její matka, kdykoliv může přeběhnout na druhou stranu. Dina se jen zamračí, tohle se jí nelíbí.

Když tu se všechno zatřese a Dina přes hluk pořádně neslyší ani vlastní výkřik.

„Musíme se jít bránit,“ řekne Tamara skleněným pohledem plný zloby, „zabijte kohokoliv, kdo vám přijde nebezpečný.“

Všichni se vyřítí ze stanu a Tamara začne něco pokřikovat do okolí. Dině nepřijde chytré jen tak se pouštět do boje. Když tu ucítí za sebou něčí přítomnost. Záda jí polije mráz, když je krk ovane studený dech.

„Otoč se, dcero Démétér.“ Vysloví ten hlas a Dina se prudce otočí. I přes nastavený srp jí šlehnou do tváře malé řetízky a odletí tři metry dozadu. Rozplácne se na zemi a přes pulzující bolest se podívá na Apaté, která se jen líbezně ušklíbne.

Během té chvíle se u skály rozžehne rudé světlo ještě víc. Dina si všimne obrysu postavy, Rhey.

„Je načase tuhle hru skončit.“ Promluví Apaté těsně u ní. Znovu chce šlehnout svými řetízky. Než se jí to povede Dina jí podrazí nohy a začne utíkat uličkami pryč. Naráží do zmatených, panikou omámených lidí, ale nic jí nezbývá.

Otočí hlavu a zamračí se, když Apaté nikde nevidí. Slyší jen křik, pláč a řinčení kovu, jak se snaží zabít nálet harpií.

Do někoho prudce narazí a znovu se ocitne na zemi. Naštvaně se podívá na osobu, která jí neuhnula z cesty. Když ovšem spatří Apatin obličej, ozve se jen strach.

„Ty někam utíkáš?“ zeptá se smutně a s přetvářkou v obličeji. Vypadá to opravdově, pomyslí si Dina kysele. A rychle se postaví na nohy. Pevně sevře v ruce srp. Fajn, útěk jí očividně nepomůže.

Ještě chvilku trvá, než se Apaté rozhodne jako první zaútočit. Dina si v duchu přála, aby to trvalo déle než chvilku, nejlépe nikdy.

Obratně se vyhne řetízkům a z podřepu zasekne srp Apaté do nohy. Bohyně zkřiví tvář bolestí a vlasy i oči jí zrudnou vztekem.

Popadne Dinu za ramena a ona šokem upustí srp. Žaludek se jí zkroutí bolestí a má pocit, že se jí rozletí hlava na milión kousků.

Konečně ucítí pevnou půdu pod nohama. Jen vyčerpaně klesne na kolena a začne zvracet. Až příliš i uvědomuje každý orgán ve svém těle. Před očima má mžitky a v hlavě se jí poprvé objeví myšlenka smrti.

Do očí se jí nahrnou slzy. Je dost pravděpodobné, že už nikdy neuvidí Sebastiana. Propukne v skoro až v hysterický pláč. Vždyť je možné, že on už taky nežije. A za všechno můžou takoví jako je Apaté. Ta bohyně, která tu teď stojí a jen se jí směje.

Podívá se směrem k ní. Uvědomí si, že jsou na okraji skály. Na chvíli jí šokuje, že se s ní Apaté teleportovala. Ale pak se vrátí vztek. Jen naštvaně položí ruce na zem a začne soustředit veškerou moc do jediné myšlenky na Sebastiana.

Kolem Apaté začnou vyrůstat malé úponky a obmotávat jí. Apaté vykřikne a s děsem se na Dinu podívá. Její pohled jí ovšem nezastaví. Horké slzy jí pořád stékají po tvářích.

Poslední Apatin výkřik udusí jeden z úponků, ze kterých se pomalu začne tvořit strom. Než se naděje je před ní široký vysoký strom, nevídané výšky. Vyčerpaně si jen lehne na zem a začne koukat do prázdna. Její tělo nezvládne udělat sebemenší pohyb.

Uvidí přibíhající boty a nějaký křik. Těsně předtím než se úplně propadne do tmy, uvidí bílý a rudý záblesk, které následuje hlasité křupnutí.

„Dino!!“ vykřikne Kassidy v naději, že její kamarádka ještě otevře oči. Nestane se tak, jen tak bezmocně leží vedle stromu, který tu dřív nebyl. Šokovaně koukne na Kristophera a Sebastiana, který stojí hned vedle.

Sebastian jen stojí a vypadá, že se během každé chvíle zhroutí. Všichni tři se proberou, až když uslyší zlomyslné chechtání se.

Rhea se zjeví přímo nad nimi, přidržující se skály.

„Jak roztomilé. Vaše kamarádka se zbaví Apaté a potom sama umře.“ Kassidy se zmateně podívá na strom. Tohle udělala Dina? Co jí k tomu vedlo?

„Sklapni!“ vykřikne Sebastian a po tváří mu sklouzne slza. Rhea se ještě více zasměje a až teď si Kassidy všimne co má v plánu. Titánce se v ruce objeví velká rudá koule, s žhnoucím jádrem uvnitř.

Sama začne rychle couvat a chystat kouzlo. V ten samý moment vyšle bílý paprsek a obě záře se spojí. Celá země se otřese a skála se začne drolit.

Kassidy přestane dýchat, jak se tohle mohlo povést? Její kouzlo to mělo zastavit! Všichni tři vyběhnou pryč. Jenže Kassidy vyběhne úplně opačným směrem. Nenechá Dinu pod hordou kamení.

„Kassidy!“ oslyší Krisův hlas a smutně se na něj otočí. Nemá co říct, ví, že dělá blbost, ale Dinu tak nenechá. Však to může stihnout. Doběhne k ní, ještě musí přece existovat něco, co jí zachrání, pomyslí si zmateně.

Než se ovšem pokusí s Dinou hnout uslyší hlasité rupnutí. Svět jako by najednou ztichnul a na zem dopadnou první úlomky se skály. Vykřikne a začne couvat blíž ke skále. Skála se úplně rozdrolí a začnou se z ní odlamovat kusy kamení. Až na zem dopadnou paprsky světla.

„KASS!!!“

No.. ano vypadá to neuvěřitelně, ale další část je kupodivu napsaná :D nebudu mít dlouhé promluvy.. můžete mě ukamenovat, pověsit, mučit to vše máte dovolé, protože fakt zpomalenější osobu než já jsem nikdy nepotkala :D tak snad se část líbila a doufám, že to ještě někdo čte :3