Dcera Olympu

Otrok

Je to tu nádherné, pomyslí si a projde další ze spletitých chodeb. Už dávno se ztratila v tomhle labyrintu, ale nějak zvlášť jí to nevadilo. Když ji Artemis přivedla, Zeus jí tu nadšeně uvítal. Netušila, co Tamara, Timothy nebo Kassidy proti Diovi mají. Přivítal jí doslova s otevřenou náručí.

Héru, svou matku, ještě neviděla. S tou se má setkat dneska před obědem a prý si jí najde. No netuší jak, protože ona sama nemá ponětí kde je. Zabočí za další roh, prochází části, kde mají chodby nejrůznější odstíny modré. Všechno je tu zdobené a pozlacené. Klidně by tu přivítali i její kamarádi, jenže jsou až příliš hloupoučcí.

Tyrkysové šaty se za ní táhnou. Jsou přesně takové, jako když malá snívala o řeckých bozích. Kolem zápěstí má dva pozlacené náramky, ve kterých byla zachycená látka a stejně tak to je i s krkem, navíc látka je dlouhá, takže ještě pár centimetrů se táhnou za ní.

Uslyší kroky, poplašeně se otočí. Zpoza dalšího rohu vyjde otrok, nejspíš nějaký bývalý vrah a násilník. Zabodne do ní své hnědé oko, přes druhé má takovou pirátskou pásky, takže ho nejspíš nemá.

Melany jen polkne, ten pohled je zlý a nepříjemný. Chtivě si jí sjede od hlavy až k patě, vypadá to, že by se na ní nejradši vrhnul. Když oba uslyší rychlé, naštvané kroky a dva rozzlobené hlasy. Vrah rychle zmizí za bílými dveřmi a dívka si hlasitě oddychne, ale ne na dlouho když se zpoza rohu vynoří Artemis.

Tato bohyně je vážně až přehnaně krásná. A to si vemte, že Afrodita je ještě hezčí. Není se co divit, že jejich dcery na tom jsou podobně. Ovšem nedokáže posoudit, které z nich to více stouplo do hlavy. Obě si snad připadají, že můžou všechno. Možná není od věci být dále od nich.

Nad tou myšlenkou se usměje, ale když se do ní zabodnou světlé Artemidiny oči, úsměv jí přejde. Melany se rozhlédne, protože hlasy slyšela dva, mužský a ženský, ale žádný bůh nebo jakákoliv jiná bytost se neobjevila.

„To je trochu opuštěná část Olympu, na to aby se tu pohybovala Héřina dcera.“ Řekne s trochou kyselosti v hlase. S Melany to ani nehne, ví, že ty dvě se nesnáší.

„Trochu jsem zabloudila.“ Pokrčí rameny a Artemis si ji pozorně prohlédne. Melany nevěděla, co si o ní myslet. Dovedla jí sem, představila Diovi, sedí téměř po boku svého otce, ale skoro to vypadá, že to tu nenávidí nebo má jen špatný den.

„Dovedu tě zpátky, tady pro tebe ani není bezpečno.“ Řekne a otočí se a jde zpátky, odkud přišla. Melany se nejistě vydá za ní, ale drží se o několik kroků zpátky.

„Je ti doufám jasné, že jsi udělala neuvěřitelnou hloupost.“ Prohlásí po chvíli ticha, ale rozhodně nezpomalí. Sama na sobě šaty nemá, v ruce má luk a na zádech šípy. Musela být na zemi a lovit nebo se procvičovat v lukostřelbě.

„Jakou hloupost?“ podívá se na Artemis nechápavě.

„Přece tvůj příchod. Tady máš dvojnásobně více nepřátel. Jediný, kdo by tě mohl doopravdy chránit, je tvoje matka a ta je věrně oddaná Diovi. Každý druhý člověk tě tu bude chtít zabít, buď pro tvůj původ, nebo aby zabránil proroctví. I samotný Zeus nad tím určitě uvažuje, ale nechce si znevážit Héru. Máš štěstí, že si se narodila zrovna jí. Ovšem i tak, tady nemáš žádné přátelé.“ Svojí chůzi ještě zrychlí a Melany ucítí hluboký odpor, nelíbí se jí, co říká. Beztak jí chce jen zastrašit.

Ale na mysli ji vytane pohled toho jednookého. Nedíval se na ní, jako by jí chtěl znásilnit, hůř chtěl jí zabít. Ne, to je hloupost, je dcerou Héry a tu si nikdo nechce poštvat proti sobě.