Dcera Olympu

Musíme zpátky

Byl to rybník kousek za Athénami, chodila se tu kdysi koupat.  Ucítí zvláštní pocit v žaludku, všechno jí přijde tak vzdáleně známé.

Timothy se rychle postaví na nohy a chce něco říct, ale Xi ho předběhne.

„Musíme okamžitě zpátky do Herkulova města.“ Řekne zaraženě, ale jako by jí nikdo nevnímal. Všichni jen stojí se zamlženým pohledem bloudíce ve vlastních myšlenkách. Jediný kdo zareaguje, je Hailey.

„Ne! Musíme počkat, jestli se odtamtud dostanou! Chvíli tu zůstaneme, musíme.“ Vykřikne a probodne Xi pohledem. Hailey zabliká náramek, který má na sobě celou dobu od příjezdu do kempu.

„To nepřichází v úvahu, jsme tu v nebezpečí a není čas. Děje se něco hodně zlého.“ Namítne Timothy.

„Musíme tu zůstat! Co když přežijí? Co když najdou cestu? Nechali bychom je tady napospas Diovi a dalším jeho příšerám.“ Zaprotestuje tentokrát Maxwell a přidá se na stranu Hailey. Ani Kassidy se nelíbí myšlenka, že by měli prostě odejít.

„Nemůžete tu zůstat!“ naštve se Magnos a setře si krev z rány na čele, ke které přišel, kdo ví kde.

„Zůstaneme tu přes noc, stejně se stmívá. Pokud nevyjdou do zítřejších deseti hodin, půjdeme.“ Promluví a koukne po okolí a všichni jen přikývnou, jen Xi zavrtí hlavou.

Když ošetří všechny rány a vykopou ohniště, přijde na řadu jídlo. Kassidy přejde k batohu, odkud chce vzít aspoň nějaký kus hadru, aby měla kam dávat nějaké planě rostoucí jahody a maliny. Místo toho jí pod rukou zastudí něco tvrdého.

Zmateně vytáhne neznámý objekt z batohu, je to oválovitý, nerovný předmět. Na jeho povrchu je plno prohlubenin a ostrých výstupků, není o moc větší než její ruka. V posledních paprscích slunce se zaleskne jeho safírová barva.

„Kassidy!“ uslyší hlas Kristana, který na ní čeká společně s Hailey na okraji lesa. Rychle uloží předmět zpátky a konečně najde nějaký ubrousek.

Doběhne je a společně jdou do lesa, i když nic pořádně už nevidí. Sotva najdou nějaké bobule a pokud jo, tak si u většiny nejsou jistí, jestli jsou jedlé.

„Myslím, že Xi něco chystá.“ Promluví po dlouhé chvíli ticha Hailey a dlouze se na Kassidy podívá. Xi se sice chová divně, ale že by něco chystala, jí nepřipadá, jenže to si nechá pro sebe.

„Taky se mi zdá, všichni bychom si měli dávat pozor. Obzvlášť ti, kteří k ní mají blízko.“ Promluví Kristan zastřeným hlasem a pohledem se Kassidy plně vyhne, i když to byla přímá narážka na ní. To už jí donutí promluvit.

„A kdo jsou ti, které k ní mají blízko?“ zeptá se tak neutrálně, jak to jen jde.

„Nedělej, že nevíš, ty, Max, Kristopher, i když u toho by to tolik nevadilo.“ Tu poslední větu zašeptá, ale i tak jí Kassidy uslyší a prudce se na něj otočí.

„Ty si přeješ, aby zemřel? Opravdu? Teď vážně, co máš s ním za problém?“ vyštěkne po něm a Hailey celá ztuhne, jak čeká na odpověď.

„Možná proto, že on je ten, kdo tě nejvíce ohrožuje? Copak to nevidíš? On je největší nebezpečí, které ti hrozí a ty si ho ještě držíš u těla!“ odvětí ji a poprvé za celou dobu jejich rozhovoru se jí podívá do očí. Kassidy se skoro ulekne, jak jsou ty oči šedé jako bouřkové mraky.

„To už je její věc.“ Skočí jim do řeči Hailey a tak ukončí hádku. Bez dalšího otálení se vydají zpátky do provizorního tábora, kde dají všechno jídlo do hromady. Na každého je to jenom pár bobulí, ale na zimu ucházející.

Tiše si sedne k plápolajícímu ohni a únavou se jí okamžitě zavřou oči.

Když se probudí, první co uvidí je Xi s naleštěnou dýkou, jak se prochází mezi spícími lidmi. Vyděšeně vyjekne a vyskočí na nohy. Rychle jí srazí k zemi a vyrazí dýku z ruky. Sama se diví, že se přitom na ní nenabodla.

Její křik spolehlivě všechny probudí a začnou se ozývat zmatené hlasy. Kassidy ještě z toho šoku hlasitě tepe v hlavě, že hlasům sotva rozumí.

„Co jsi chtěla udělat?!“ vykřikne do obličeje černovlásce pod sebou, která ji sleduje, až příliš klidným pohledem.

„Dojít si pro láhev s vodou?“ odvětí s úšklebkem a pokusí se hnout, což jí Kassidin stisk nedovolí.

„S dýkou v ruce?“ zavrčí jí Kassidy do obličeje a uvědomí si, že kolem nich je hrobové ticho, dokonce jde slyšet, jak vlnky šplouchají o kamínky na kraji rybníka.

„Proč si tak podezřívavá? Copak něco o mně víš?“ řekne Xi a zasměje se svému vlastnímu vtipu. Jenže v Kassidy se ozvou pochybnosti, které má od návštěvy Věštkyně. Xi si jejich pochybností všimne taky.

Kassidy se postupně zvedne a počká až se Xi zvedne taky.

„Možná vím, Xi. Nebo bych měla říct Nyx?“ prohlásí Kassidy a koukne se do jejího obličeje, který nabere na pár sekund šokovaný výraz.

„Dobrý postřeh.“ Zavrčí Xi/Nyx a než se někdo naděje vrhne po Kassidy dýku, které se sotva vyhne. Popadne batoh a je pryč.

Všude kolem je najednou klid a nikdo se neodváží pohnout. „Takže to celou dobu byla vážně Nyx?“ zašeptá otázku Kara a probodne Kassidy pohledem.

„Podle všeho byla a netušil to nikdo, kromě tebe. Odkdy to víš?“ vyjede na Kassidy Timothy a ta se na něj překvapeně podívá. Ani Timothy neměl tušení, co je zač? To mu to celou dobu nedošlo?

„Od doby co mi Věštkyně dala nápovědu. Myslela jsem, že to víte!“ řekne potichu, protože její hlasivky by větší hlasitost nezvládly.

„Neměl jsem tušení,“ prohlásí zklamaně a koukne kamsi za ní, „už je po desáté a Thalia se Stephanem nikde. Musíme jít.“ Na to už nikdo nic neřekne a v tichosti sbalí místo noclehu, tak aby po nich nezbyla jediná stopa.

Takže po 38598 dnech další část... :D moc se omlouvám, ale dojít po třech měsících do školy, byl opravdu záhul a teď ještě budu doklasifikovávat takže.. paráda no.. :D tak co čtete to ještě někdo? :D příběh měl být ještě dvakrát tak délši, ale rozhodla jsem se ho o dost zkrátit a v tom případě zbývá zhruba už jen deset částí :)) a potom bdu přidávat snad další příběh ;) pokusím se přidat další část co nejdřívě, ale moc neslibuju.. znáte mě :D