Dcera Olympu

Herkulovo město 1/2

Tak další část :)) zaměřená na emoční stránku a z jiného pohledu... moc děkuji za všechny voty a komentáře :* zbožňuju vás :D

Je to divné. Je to sakra divné! Dina projde kolem další kamenné budovy a v hlavě jí bubnuje jen tahle jedna myšlenka. Rozhlédne se kolem sebe.

Všude je to úplně stejné. Nebýt pochodní, které v každé části města planou jiným plamenem, už dávno by se ztratila. Zakloní hlavu a nabere vzduch do plic. I když se nahoru dívá nejméně po desáté, znovu ji ta krása vyrazí dech.

Celé město je sice postavené v jeskyni a skoro celý den jej kryje stín. Přesto je úplně nahoře prasklina a denní světlo dopadá přímo do jeho středu. Nějakým způsobem se světlo šíří po celém městě, takže nehrozí, že by neviděla. Nedává jí to smysl, popravdě nic co se v posledních dnech ji nedává smysl.

Denně se potýká s bolestí hlavy, jak ji myšlenky unáší daleko mimo realitu. Neschopnost přiznat si pravdu z ní dělá tělo bez duše. Mnohdy přestává vnímat, když na ní ostatní mluví.

Nechce se ji věřit, že její rodiče nejsou její rodiče. Timothy jí to vrazil přímo do obličeje, jako by šlo o něco úplně normálního. Když po něm začala řvát, že lže, ho nepříjemně překvapilo. Nakonec se tam vřítila Tamara a poslala toho starého mrzouta pryč. Tamara jí uklidnila a dala jí a ostatním několik dostačujících důkazů, že mluví pravdu. Přesto se s tím nechce smířit a už vůbec ne s tím, že je nějaká polobohyně.

Bohové jsou smyšlené bytosti, nemají existovat! A ona už vůbec nemá být jejich potomkem! Neovládá nějaká kouzla! Pravda, toto město je plné kouzel, ale ona něco takového není!

Navíc Dina stále netušila, co se děje s Kassidy. Podle toho co jí sdělili lékaři, jí ta harpie úplně potrhala záda a po ranách zůstane velká jizva. Jenže jí taky řekli, že včera se měla probudit!

Z hrdla se Dině vyhrne vzlyk a oči se jí zalijí slzami. Sedne si na zem, kterou pokrývají dlažební kostky do neurčitých tvarů. V mezírkách prosvítá povědomá tyrkysová zář. Těžko se věří, že je to obyčejný mech, teda pro zdejší obyvatele obyčejný. Značí, že slunce už zapadlo a přichází doba noci.

Je jí líto, že si tu nádheru nemůže více užít. Slzy se hrnou ven a stékají po tvářích. Dina je ve snaze zastavit setře, ale nahradí je jiné.

Opře si hlavu o zeď domu a nechá myšlenky plynout. Sama nevnímá, o čem jsou. Je to jako protržená hráz, už to nejde zastavit. Musíte jednoduše počkat a zjistit jaké budou následky.

Tentokrát se týkají Kassidy. Naposledy ji viděla, když ji nesli společně s Ninou pryč. Celé tričko měla od krve, její vlastní krve. Byla v bezvědomí, bledá jako smrt a neovladatelně se třásla. A Nina na tom nebyla o nic lépe. I přes tvář se jí táhl velký krvavý šrám. Nebyla tam bledá a měla všechny rány jen povrchní, ale za to jich měla třikrát více než Kassidy. Přesto je Nina už dva dny napůl vzhůru a mluví nesmysly, včera si se mnou dokonce chtěla promluvit.

„Neměla bys tu tak sedět.“ Ozve se hluboký hlas a já se vyděšeně ohlédnu. Má chuť na Sebastiana zakřičet, ať se neplíží jako duch a jak moc ji vyděsil. Dina otevře pusu, aby mu ty slova vmetla přímo do obličeje, ale zarazí se. Vlastně by mu měla poděkovat, protože tím přetrhl proud myšlenek a úzkostný pocit.

„Já vím.“ Odpoví slabým hláskem a začne se zvedat. Najednou si přijde neuvěřitelně slabá. Sotva se Dina zvedne, musí k ní Sebastian přiskočit, aby nespadla. Vyplašeně se na něj podívá a on se musí nad jejím výrazem pousmát.