Dcera Olympu

Tvrdá rána 1/3

Tak přidávám další část :) Tady tuhle kapitolku mám rozdělenou na tři části, původně to mělo být rozdělené jen na dvě, ale co se pokusit vás ještě více napínat... :D tak votujte a komentujte :* Další část tu bude zítra ;)

Tři dny, už tady je tři dny a jí to přišlo jako jeden den. Když se zapřemýšlí nad tím, že to tak rychle utíká, je jí vždycky mizerně. Snažila si to nepřipouštět, ale stejně jí před usínáním vždycky vyvstal na mysli neúprosný běh času.

Už od časného rána sedí s Karou, Dinou, Crystal, Lanou, Thaliou Kristanem, Sebastianem, Raisem a Kristopherem na dece a čekají na východ Slunce kousek od tábora. Může být tak pět hodin ráno a určitě tu sedí víc než půl hodiny, takže se každou chvíli musí donutit pohnout, ať neusne. Už jen ta stále opakující se činnost je unavující.

K její úlevě se ovšem světelný pás nad dvěma stromy porostlými kopci rychle zvětšuje a co nevidět mezi nimi vykoukne první sluneční paprsek.

„Proč my jsme radši nezůstaly v postelích jako ostatní.“ Zamumlá směrem ke Kassidy Thalia. Jako by, Dina chtěla její slova potvrdit, se překulí na záda, jak usnula a nedržela rovnováhu. Okamžitě vystřelí do sedu a na chvíli zůstává probuzená. Ale zase se jí začnou klížit oči.

Jediní kdo nevypadají nijak unaveně, jsou Lana, Sebastian, Crystal a Kristan. Kristopher taky nevypadá unaveně, ale na rozdíl od ostatních vedle ní mlčky sedí a nepovídá si nadšeně s těmi, kteří jsou plní energie.

Kassidy nad nimi zavrtí hlavou. Ozve se lehké oddychování a všichni “probuzení“ ztichnou a pozorně se zaposlouchají, aby věděli, koho mají nějakým hodně nepříjemným způsobem vzbudit.

Kara, která leží z druhé strany Kristophera, je stočená v klubíčku, přes sebe má jemný, lehký, široký šál. Blonďaté, vlnité vlasy ji spadají kolem obličeje jako závoj.

Kassidy trochu vzplane v očích, když na ní všichni zamlkle civí. Proti své vůli se z ní dostane krátké zavrčení a doufá, že to nikdo neslyšel.

Sebastian šťouchne do Kristana a oba dva se téměř neslyšně přesunou k nám. Něco si pošeptají, tak tiše že slyším jen útržky slov v tom naprostém tichu. Potom se zlomyslně zašklebí.

Kassidy se nad tím kysele zašklebí. Doopravdy jí dělá radost, že jí udělají něco hnusného. Poslední dobou ji Kara neuvěřitelně vytáčí. Chovala se jako naprostá namyšlená kráva, která se v jednom kuse vtírá ke klukům a plazí se po nich jako odporná zmije. A nejvíce ji štvalo, že si ta namyšlená bloncka myslí, že ji všichni patří a obzvlášť Kristopher.

Ne, nežárlila na ni, ale její chování je zkrátka nesnesitelné. Tak je normální, že se bavíte s kamarádem a hlasitě se něčemu smějete. On odejde a ona si jako kůň přikluše a vmete jí před obličej, ať se Kassidy od Krise klidí a co si o sobě vůbec myslí?! Už kolikrát se Kassidy musela ovládnout, aby jí nedala facku za to, jak taky natřásá tou svojí… teda tím svým pozadím.

Kassidy uslyší výkřik a uvidí Karu celou zmáčenou a vlasy má od kečupu. Ten pohled ji vykouzlí na tváři usměv. Nemůže si pomoc, ale ten její výraz nebo jak si s odporem zvedne pramen vlasů od kečupu. Bělovláska se zanedlouho zmítá v křeči od smíchu.

Kara si pohoršeně odfrkne a začne klít těmi nejhoršími nadávkami. Pak zabodne vražedný pohled do Kassidy a s hlavou vztyčenou odkráčí pryč i se svou odporně růžovou dekou.

Bohové, ona se ještě nese jako královna, co si o sobě ta holka myslí?! Přes ten rok odporně zpychla, pomyslí si Kassidy a zavrtí hlavou.

Kristan se Sebastianem si plácnou a Lana jim zatleská. Sice Kass nechápe, kde vzali kečup, ale i tak se rozhodla, že od teď už nesmí usnout. Nechce přece skončit podobně.