Dcera Olympu

Zimní Slunovrat

Podívá se matčiným směrem, ale ta její pohled ignoruje, jak jen může. Přijde si tu navíc, jako někdo, kdo tu nemá být. A to už na schůzi bohů byla třikrát za poslední týden. Teda až na to, že oni jich stihli mít přes den nejméně pět.

Neklidně se zavrtí a Héra ji provrtá pohledem, který jasně naznačuje, ať se ani nehne. Opravdu všichni až na bohy se neodváží pohnout. Jen s bledými tvářemi pozorují dění v sále a oděni do otrhaných šatů, čekají. Pohyb je přísně zakázaný.

Nikdy nezažila, že by to Dia naštvalo, ale nepochybuje, že už se to stalo. Pro jistotu ztuhne na místě jako socha pod vraždícím pohledem její matky. Všechny svaly ji okamžitě zachvátí v křeči. Už tu stojí před dvě hodiny a to celou dobu bez hnutí.

Pravou nohu ji zachvátí nesnesitelná křeč, až se jí na obličeji objeví výraz bolesti. Ovšem rychle zmizí, než aby riskovala, že ho někdo uvidí. Ovšem stalo se, Hermes se na ni povzbudivě usměje. Tohohle boha si hodně oblíbila. Na to jaký je Olymp nepřátelský, on je přesný opak. Je k ní přátelský a dokonce ji dělal společnost, když neměla co dělat. Jediné mínus snad bylo, že se hodně baví s Artemidou.

I když na tuhle bohyni dost změnila názor. Už ji nepřijde tolik namyšlená, prostě je jen drzá, ovšem její názory jsou pravdivé. Což se většině lidí příliš nelíbí, včetně její matky. Ta jí vyloženě nesnáší.

Pořád někdy její přítomnost v místnosti opravdu nemusela, ale jindy jí vyhovovala. Dokonce s ní a Hermem a Apollónem, který je přece jen více zdrženlivý než jeho sestra. Ale i tak nehrozilo, že by neudělali nějakou blbost. Je s nimi zábava.

Héra si toho samozřejmě všimla a příliš se jí to nelíbí. Naopak ji narovinu řekla, že nechce, aby se s nimi bavila. Nemůže si pomoct, ale skoro mi to přijde, jako by se ocitla zpátky v normálním životě a pubertě. Jenže porady ji vždycky přesně potvrdí opak.

Srovná ramena, protože cítí, že se začíná hrbit a snaží se tvářit vážně. Ale tady vážnost a nuda mají velice tenkou hranici. Opravdu, když se tady řeší, jestli by nešlo posunout příliv o týden, velice záživné.

Tolik se zabere do svých vlastních myšlenek, že ji probere, až pohyb vstávajících bohů. Všechny svaly doslova zakřičí nad vidinou úlevy. Jenže něco tu nesedí. Zeus pořád sedí a na tváři má ten svůj nečitelný výraz, o kterém se bavili snad všichni.

Nikdo ji nemusel říkat dvakrát, aby pochopila, že budou problémy. Teď záleží, čí ty problémy budou.

„Ještě musíme probrat našeho hosta.“ Promluví a Melany se vypudí všechen vzduch z plic, z tohohle bude pořádný malér. Zeus se na ni podívá pronikavým pohledem a najednou si přijde jako rozkouskovaná.

„Myslím, že není co řešit.“ Zamračí se Héra a všichni bohové se na sebe a koutkem oka povídají. Skoro to vypadá, že mají svou vlastní tajnou řeč, které nikdo jiný nerozumí.

„Ale ovšem že je. Dneska je den zimního slunovratu. Už staří Řekové věděli, co to znamená.“ Na tváři se mu objeví nepatrný úsměv. Ovšem není hřejivý a vstřícný, naopak se zdá, že je v místnosti ještě chladněji než předtím. „Víš, co to znamená?“ zeptá se jí a šedé oči se zatřpytí chladnou zvědavostí.

Melany se rozklepou konečky prstů. Nevědomky stiskne ruce v pěst, aby svůj strach zakryla. Zhluboka nabere vzduch do plic. „Nemám tušení.“ Odpoví rozklepaně a koukne mramorovou podlahu, i když věděla, že je to přesně to, co by neměla.

„To se dalo očekávat.“ Řekne Zeus a Melany nechápavě zvedne zrak nad jeho pobaveným a skoro až přátelským tónem. Koukne směrem k Héře, Hermovi a následně Artemidě. Všichni jí říkali pohledem jednu a tu samou věc. Nedělej nic spontánního, tohle už tak není dobré a zhoršit by to byla katastrofa.