Dcera Olympu

Hádova říše

Vím, že další měla být, až o víkendu... ale vlastně od vysvědčení nebudu mít přes skoro 14 dní přístup k wifi a potom budu jen tři dny doma a opět odjíždím :D takže vám to musím, co nejvíce vynahradit ;) takže tady je trochu délší kapitolka, kterou věnuji Dadosce, mirrab, Lucii-laře-lynx a TnaKenov... omlouvám se, jestli jsem to blbě vyskloňovala :D... za jejich komentáře a podporu :)) táák a teď už dost mých keců a hurá číst :D

Kassidy ucítí smrtelný dotek na zádech. Rozhlédne se po okolí. Všude kolem ní se pohybují lidé, zvláštní lidé, nad nimi nese hrobové ticho. Ani kroky slyšet nejdou, jako by samotní lidé nebyli nic víc než vzduch.

Kassidy ta myšlenka vyděsí, nechce tady být. Nemá tady být, něco musí být špatně.

Musí zjistit kde je. Znovu otočí hlavou a všimne si světelných žil v stěnách jeskyně. Hypnotizující rudá barva, která vypadá světlo, tak akorát na to, abyste nezakopli, se plazí všude i přes strop. Koukne směrem k nohám. Dokonce i tady se barva krve nachází.

Znovu vzhlédne a málem se jí zastaví srdce. Naklání se k ní černý ohnivě žíhaný tygr, jehož oči se dají lehce splést s lávou. Nebýt tří lidí v řadě, tak má tygrův nos má přímo u obličeje. Rychle se podívá před sebe.

Když se znovu ohlédne, tygr tam není. Stejně jako se objevil, tak také zmizel. Kassidy se nad tím zamračí a snaží se napodobit ladnou chůzi všech okolo. Po pár pokusech to stejně vzdá a jde svým tempem. Zmateně si prohlíží řady bíle oděných lidí. Ve tvářích mají nečitelný výraz a oči chladné, jako by mrtvé.

Kassidy znovu zaklopýtá. Celou dobu to má přímo před obličejem. Ale pokud jsou ti lidé mrtví, co tu dělá ona? Přece nemůže být mrtvá, vypadala by jako všichni ti bílý. Nebo ne? To proto necítí žádné pravidelné buch, buch. Proto si přijde jako hadrová panenka?

Pořád nikdo nepromluví. Kassidy dojde s neuspořádanými myšlenkami do místnosti, kde se všichni zastaví a čekají. Nedaleko jde slyšet řeka. Ponuře si uvědomí, že to musí být Styx.

„Ne, nebudu tě poslouchat!“ Kassidy uslyší ženský, naštvaný křik, který se rozléhá celou jeskyní a zní neuvěřitelně mladě. Všimne si, že nikdo jiný na hluk nereaguje kromě ní.

Na vysoké vápenaté vyvýšenině vpředu se objeví mladá blonďatá dívka, Kassidy by ji typovala tak na dvacet let. Vedle ní se vznešeně nesou dva žíhaní tygři úplně stejní jako ten, který ji předtím pozoroval.

Kassidy zpozoruje i tmavý stín další postavy, která je zahalená v plášti. Neví, jestli je to žena nebo muž, na to je v jeskyni příliš velká tma.

Dívka, nebo snad žena, se rozhlédne a pohledem se zastaví u Kassidy. Z jejího pohledu ji přejede mráz po zádech. V jejích světle zelených očích se zablýskne směs překvapení, radosti a strachu zároveň. Potom se začne tvářit tvrdě a promluví.

„Hej! Pojď sem!“ při slově hej se Kassi ošije. Nesnáší, když ji někdo oslovuje typu hej, hej ty, hele, no ty nebo snad však ty no, co zíráš.

I přes popuzení vyjde a tygři, kterých tu je najednou okolo desítky, zpozorní. Kassidy se nervózně vydá dokonalou uličkou lidí. Nikdo ji nesleduje pohledem typu, co udělala, proč chtějí zrovna ji, co se bude dít? Všichni jsou až ve fascinujícím klidu, zatím co ona se klepe strachem.

Kassidy jde pomalými kroky dopředu a kolem ní se sejde asi pět tygrů. Mezitím se znovu koukne k ženě, která se na ní mile usměje. Na chvíli ji zmizí z dohledu, když chce sejít s výstupku. Kassidy udělá několik dalších kroků, dokud na ní nepadne stín výčnělku.