Dcera Olympu

Výběr

A další rána. Na rozdíl od prvních soubojů, které trvaly maximálně dvacet minut, tyto trvají i hodiny. Kassidy už jen leží na jedné z dřevěných laviček v hledišti, zatím co dole zrovna soupeří Theodosis a Max. Je tu už od časného rána a uběhly jen čtyři souboje.

Je krátce po poledni a téměř všichni, co se tu byli podívat, se odebrali na oběd, takže tu teď byla sama. Navíc Theodosis si pokaždé potřebuje odpočinout, i když Kassidy příliš unavený nepřijde. Zatím to skončilo následovně, Hailey jde s ní, Patrick zůstává tady, Sebastian jde s ní a Dina zůstává tady.

Prohraný souboj Diny jí trochu zamrzí. Na cestě do Athén jí bude chybět, ale pořád lepší než aby někde zemřela. Tady bude v bezpečí.

„Dobrá, Maxi ty jdeš!“ zakřičí Magnos, kterého taky nebaví tady sedět celý den. Navíc po čase by je Theodosis porazil všechny, včetně jí. Vůbec nejsou tak dobří, jak by se mohlo zdát. Pokaždé když si to uvědomí, jí sevře hruď strach. Už dlouho se nic nestalo, nebyl žádný útok, žádné podivné úkazy, je to jako děsivý klid před velkou bouří.

„Jak tady takhle ležíš, vypadáš jako padlá hvězda.“ Kassidy se probere z pochmurných myšlenek a usměje se na Krise a za ním se objeví Dina v zelených šatech a Sebastian celý v černém. Dina má celou pravou ruku i tvář poškrábanou. Jedno z Theodosisových kouzel jí zasáhlo přímo. Za to Sebastian vypadá v relativním pořádku.

Zvedne se a pomalu si dá nohy dolů, brát si šaty asi nebyl zrovna chytrý nápad. Všichni se posadí vedle ní a Kassi si opře hlavu o Kristopherovo rameno. Nemůže si nevšimnout, jak se mu klepe ruka.

Všichni dneska jsou vystresovaní a on má jít jako jeden z posledních, to na psychice rozhodně nepřidá. Ale pořadí se losovalo, takže to tak asi má být.

„Nemáš důvod být nervózní.“ Chytne ho za klepající se ruce a pevně stiskne. „Když to neuděláš, tak budeš aspoň tady v bezpečí.“ Další ze strachů, které jí od včerejška pronásledují. Nechtěla, aby tu zkoušku udělal. Venku to nebude bezpečné a chce, ať zůstane tady.

Vlastně ještě včera se pokoušela přemluvit Tamaru, aby to celé zrušila, že to zvládne sama. To se jí ovšem nepovedlo. Jinak by tady neseděla.

„A kdo tě bude potom hlídat, abys neudělala nějakou kravinu? Což ty děláš často.“ zeptá se jí drze a Kassidy ho plácne po rameni. Těžko se jí věřilo, že už dávno měla být doma a obyčejně chodit do školy.

„Hele a já jsem vzduch?“ ozve se Seb a Dina ho obejme. Mezi těma dvěma něco je už delší dobu, ale Dina se jaksi ještě nevymáčkla co přesně.

„Promiň, ale radši bych si ohlídal sám.“ Majetnicky jí obejme a Kassidy protočí oči, čemuž se Dina začne smát. „Ještě budu hlídat já tebe.“ Zamumlá uraženě a zacukají ji koutky, když uvidí Krisův dotčený obličej.

„Kristophere! Ty nemáš tam nahoře co dělat!“ zakřičí Magnos a Kris se začne zvedat, ještě stihne dát Kassidy pusu na čelo, než se Magnos začne znovu rozčilovat.

Znovu začne pozorovat souboje, přijde jí to nekonečné. Nakonec se netrpělivě postaví na nohy a jde směrem pryč. Když jí někdo chytne za zápěstí, otočí se a uvidí zvídavý pohled Diny a Sebastiana, Kassidin pohled sklouzne k jejich propleteným prstům.

„Jdu se jenom projít.“ Dina se na ní smutně usměje. Stejně kdyby tu zůstala, přišla by si jako křen. To se radši vypaří.

Sejde schody a její boty se dotknou dlážděné podlahy. Zhluboka se nadechne, ale rozpustit ten zmatek uvnitř ní ji to nepomůže. Vydá se do města, tohle je asi jedna z posledních možností se projít, protože za tři dny, přesně za úsvitu odtud bude odcházet a před tím budou následovat jen samé přípravy.

„Kassidy!“ uslyší hlas Hailey a s úsměvem se otočí. Doběhne k ní a zarazí se. „Jestli chceš být sama, klidně mi to řekni.“ Na tváři se tmavovlásce objeví ustaraný výraz. Kassidy jen zavrtí hlavou.

„Ne v pohodě. Jen jsem se chtěla projít městem, půjdeš se mnou?“ Hailey se nadšeně zahákne Kassidy kolem lokte a se smíchem vyrazí do města. Dokonce se staví do jednoho pekařství, aspoň pro malou svačinu.

„Takže za dva dny směr Athény. Myslíš, že to zvládneme?“ zeptá se Hailey a v jejím hlase zazní pochyby. Kassidy se zasekne v polovině žvýkání sousta. Sama má dost velké pochyby, že vůbec přežijí první den. Až do teď si ani pořádně neuvědomovala, jak moc je hranice města chrání.

„Nemám tušení, nevyrovnáme se jim ani z daleka. Myslím, že je to celé uspěchané, měli bychom ještě trénovat. Zůstat tady.“ Dá jídlo od pusy a celou jí pohltí to, co od včerejšího odpoledne potlačovala, strach.

„Možná nemáme na výběr, musíme jít.“ Nevěřícně se podívá na Hailey, přece ani ona nevěří, tomu že není čas. Možná se sem bohové dostanou, nějakým způsobem tu jejich moc funguje, ale ne v takové míře. Tušila, že jakmile odsud vykročí, budou pod neustálým útokem.

Chce něco namítnout, když tu se za nimi ozvou jejich jména.

„Kassidy! Hailey!“ uvidí Patrika, jak se prodírá houfem lidí a ti se na něj pohoršeně obrací. Obě dívky uslyší i pár nadávek.

„Patriku! Co se děje?“ světlovlasý kluk, stejně starý jako Hailey s velkým krvavým šrámem přes obličej k nim doběhne a celý zadýchaný se opře rukama o kolena. Vypadá pořádně zmoženě, Kassidy píchne u srdce.

„Už se ví, kdo jde s vámi.“ Patrik se usměje a s Kassidy jako by se zastavil svět.

Další část konečně na světě :D ano přidávám strašně pomalu a moc se za to omlouvám :) Snad se vám část bude líbit a povídka už má 1000 votů! Wow! Neuvěřitelné... jste úžasní :33  a děkuji za všechny zprávy a komentáře :'))