Kluk od vedle

(3)

Celý víkend trávím s Yumiko, která mi vypráví, jak se jí líbí ve škole. Našla si tam dokonce kamaráda jménem Gary.

Učitelky jsou moc milé a naučila se počítat jablíčka a hrušky. Je to úsměvné.

V sobotu spolu skoro celý den hrajeme hry nebo se díváme na pro nás známé pohádky.

Na večeři se k nám dokonce připojí i táta, který se mnou bohužel pořád nemluví. Už několik měsíců. Buď mě ignoruje, nebo když už musí, tak mi odsekává na všechno, co řeknu.

„Kyle, jak to jde ve škole?" zeptá se mě máma.

„Normálka," trhnu rameny. „Nudím se, jako vždycky, ale od pondělí začínají taneční zkoušky, takže to bude lepší."

„Akiko se zmínila, že jsi nechodil na hodiny matematiky," pronese otec, aniž by se na mě podíval. „Jaký jsi měl důvod?"

„Bylo mi špatně."

„Jen na matiku?" podiví se.

„Jo," zasyčím a přimhouřím oči, protože se konečně uráčí na mě podívat.

„A teď pravdu, Kyle."

„Když jsem ti nedávno řekl pravdu, nedokázal jsi vystát mou přítomnost. Pořád to nedokážeš."

„Kyle, nezkoušej to na mě," pohrozí mi prstem a já zakoulím očima.

„Řekněme, že máme odlišné názory ve výuce, pokud ti to stačí."

„Například?"

„Čas od času ho upozorním na chybu v zadání, aby to spolužáci neměli špatně a on... se naštve. To je celé."

„Kyle," mlaskne máma. „Nemůžeš být drzý na učitele. To není hezké."

„Nemůžu za to, že jsem chytřejší než on," pokrčím znovu rameny. Na tohle už bohužel nemá argument.

U stolu se rozhostí ticho a jde slyšet jen skřípání příboru o talíř.

Sem tam zvednu oči a setkám se otcovýma modrýma očima.

„Co je?" zeptám se ho nechápavě. Kolik měsíců mě nedokáže ani vystát a najednou na mě jen tak zírá.

„Nevypadáš jako gay," pronese nakonec a já vykulím oči.

„Harry," okřikne ho máma.

„No co?" brání se. „Prostě tak nevypadá."

„A jak podle tebe vypadá gay?" vyjedu útočně. „Mám se malovat? Nebo nosit uplejší oblečení? Cítil by ses líp, kdybych zvýraznil toho buzeranta v sobě?"

„Kyle," ozve se máma tentokrát směrem ke mně.

„Prostě... tak nevypadáš. Věčně nosíš o číslo větší oblečení, pokud to není školní uniforma. Nedokážu si tě představit s... no... s... ty víš s kým."

„Dohazuješ mi Voldemorta?" uchechtnu se. „Ale náhodou, Ralph Fiennes je fešák, takže... proč ne?"

„Taky by ti mohl dělat otce," namítne máma.

Několik vteřin zírám do talíře, zatímco se máma věnuje Yumi.

„Hele, tati," vydechnu smířlivě. „To že jsem gay na mě nic nemění. Pořád mám rád pečenou rybu, japonské anime a pořád se budu oblékat jako vždycky. Pořád jsem ten stejný Kyle. Akorát si domů nepřivedu holku, ale kluka."

Táta se na mě podívá a hlasitě vydechne.

„Může za to tancování?" zeptá se opatrně. „Neměl jsem ti to dovolit. Balet je pro holky."