Kluk od vedle

(4)

V pondělí ráno do třídy pomalu vtančím. Celou neděli jsem měl dobrou náladu a nerozhodily mě ani uštěpačné poznámky otce. Sice mě trošku zamrzelo, že se neozval Jackson, ale nejspíš bych na něj ani neměl čas.

Máma potřebovala do města na velký nákup, a tak jsem trávil čas s Yumiko.

Bylo to fajn.

A ode dneška začínají taneční hodiny. Už se na ně těším. Chybí mi ty odsuzující pohledy paní Chorrisové, kdy stopne klidně celou choreografii, jen aby někoho upozornila na chyby.

Posadím se na své místo a otočím se směrem k Jacksonovi.

„Vidíš můj obličej?" zaútočím na něj na úvod. Ani mu nepopřeju dobré ráno. „Připadá ti, že je mi čtyřicet?"

Jeho to ani trochu nerozhází, za což jsem rád. Usměje se na půl pusy a opře si bradu do dlaně. Prozkoumá celou mou tvář, až se trochu ošiju, protože má vážně hezké oči.

„Usměj se," rozkáže a já to udělám. Jenže ne proto, že mi to řekne, ale protože si nemůžu pomoct. „Dvě vrásky kolem očí a pár začínajících u tváří," povzdychne si rezignovaně. „Tak se omlouvám. Čtyřicet ti není."

„Děkuji," přikývnu s úsměvem.

„Je ti třicet sedm," dokončí větu a já ho praštím do ramene.

„Debile," vyprsknu, ale on se rozesměje. Další dobré znamení.

„Ehm... o co jde?" odkašle si Max a povytáhne obočí.

„Pamatuješ, jak jsem ti vyprávěl o nových sousedech?" zeptám se ho a teatrálně ukážu na Jacksona, který mu zvesela zamává.

„Nekecej," vyprskne smíchy. „Tak to je hustý. Jaká je pravděpodobnost že..."

„Pár procent," odvětím. „Nicméně, v sobotu jsme se setkali u popelnic a zakecali se. Taková love story."

„Oh Jacksone, Jacksone," chytí se za srdce George a dojatě se rozplývá. „Úplně to vidím. Měsíc, hvězdy, temná noc, smradlavé odpadky... jejich ruce se dotkli přesně nad víkem od popelnice. Přišel oční kontakt a..."

„Měl bys přestat tolik hltat Shakespeara," zachechtám se.

„Ale přesně takhle to bylo," namítne Jackson. „Měsíc, hvězdy a smradlavé odpadky. Dobrý pracovní název pro divadelní hru."

Oněměle na něj zírám, zatímco ostatní se válejí smíchy na lavici. George k němu natáhne pěst, aby si spolu ťukli.

Buď se mi povedlo ho zkazit za jediný večer nebo se konečně pokouší trochu otrkat a je to jeho pravé já.

ϹϹ ϽϽ

Do tanečního studia dorazím na čas. Pozdravím se se všemi známými tvářemi, ale zamířím za jednou z těch, které neznám.

„Ahoj," skloním se k jejímu uchu a ona nadskočí.

„Čau?" nakrčí čelo. Nejspíš nechápe, proč by se s ní bavil kluk, kterého nezná.

„Jsem Kyle," podám ji ruku. „Ty budeš Jacksonova sestra. Julia, že?"

Nepatrně přikývne a trochu jí zčervenají tváře.

„Páni. Jsi malá," zahledím se na temeno její hlavy. No fakt. Je mi sotva po bradu. „Obávám se, že tě Chorrisová donutí tancovat na podpatcích. Nemáš s tím problém?"

Zakroutí hlavou. Ta málomluvnost je nejspíš u Harrisonů dědičná.

„Jsi moc nervózní?" roztáhnu nohy a trochu se snížím na její úroveň. „Na stupnici od jedné do deseti, kde jedna je mám u zadku a deset třesou se mi kolena."