Kluk od vedle

(19)

Pochopitelně jsem celou noc nespal. Možná tak dvě hodiny, a to těsně nad ránem. Pravděpodobně mě čeká hodně zajímavý den.

Ani horká ani studená sprcha mi nepomůže od těch kruhů pod očima. Zdá se, že dnes nastal den, kdy si dám kávu. Většinou si vystačím jen se zeleným čajem, ale čas od času si tu hořkou břečku dám.

V uniformě a s batohem na zádech vyběhnu ze dveří domu a nasednu do auta. Po včerejšku rozhodně nemám náladu trpět v přítomnosti Jacksona v tak malém prostoru. Určitě mu to dojde, když mé auto neuvidí stát na svém místě.

Vyjedu z příjezdové cesty a hodlám kolem jejich domu jen rychle projet, když v tom ten idiot vběhne doprostřed silnice, že ho málem přejedu.

Prudce dupnu na brzdu a hlavou málem praštím o volant.

„Tak jsi debil?!" zařvu co nejhlasitěji to jde, ale on se jen dlaněmi opře o kapotu mého auta. Otevřu okýnko. „Ty ses snad dočista zbláznil! Mohl jsem tě zabít ty blbečku!"

„Ahoj Kyle," zaculí se Juls, když v klidu zapluje na zadní sedadlo. „Díky, že jsi na nás počkal."

Něco neurčitého zamručím a spolknu zásobu sprostých nadávek. Provrtávám Jacksona pohledem, zatímco ležérně přejde ke dveřím spolujezdce.

Nepozdravím. Neusměju se. Nic neřeknu. Stejně jako on. Jen na sebe zíráme.

Zakroutím hlavou a rozjedu se pro Maxe. V autě je ticho jako v hrobě. Julia na zadním sedadle zírá do telefonu a já s Jacksonem před sebe. Nevím, co Julii řekl, ale určitě měli to ranní přepadení naplánované.

„Čau lidi," zakření se Max a dá pusu Julii. „Princezno, sluší ti to, jako vždy." Julia nad jeho slovy zčervená. „Co vy dva? Už se nehádáte?" šťouchne mě do ramene.

„Nehádali jsme se," odseknu. To bychom spolu museli normálně komunikovat, abychom se mohli hádat. „Jen jsem si včera musel něco zařídit a potřeboval jsem auto."

„Seš si jistý?" ušklíbne se Jackson, ale můj varovný pohled ho donutí raději mlčet. To on je ten, kdo není připravený na coming-out a musí předvádět takové scény.

Do školy dorazíme v poklidu. Ten nechutně zamilovaný pár vzadu je dostatečně zaměstnaný tím druhým, že si nevšimnou toho dusna mezi mnou a Jacksonem.

Jenže když se pokusím vystoupit, ten blbec mě chytí za zápěstí a stáhne mě zpátky. Dokonce přepadnu na opěrku blíž k němu. Pokusím se vyškubnout, ale odmítá mě pustit.

„Ven," kývne na ty dva. Julia ho okamžitě poslechne, ale Max nás zvědavě pozoruje. Nejdřív mě a hned na to Jackse.

A potom vystoupí.

Zrádce.

Znovu trhnu rukou a vyprostím se z jeho sevření. Natáhnu se, abych ho praštil, ale zase mě chytí za zápěstí. Rozpřáhnu se levačkou. I když vím, že to bude menší rána, chci mu neskutečně ublížit, jako on mě v tuto chvíli.

Že já idiot ho raději nepřejel.

Jsem pomalý. Drží mě za obě zápěstí a já sebou začnu zmítat, abych se nějak uvolnil.

„Nech toho," okřikne mě.

„Ty seš takový kretén," zakřičím zpět. „Koukej mě kurva pustit."

„Nebo co?"

„Žádný nebo. Pusť mě, abych tě mohl praštit!"

Škubne s mýma rukama až se k němu nakloním. Lokty se opíráme o opěrku mezi sedadly a zblízka si zíráme do očí.