Kluk od vedle

(17)

Už několik týdnů sbírám odvahu pozvat Jacksona na rande.

Máme za sebou taneční soutěž s vánoční besídkou pro rodinu a přátelé, spoustu práce okolo Vánoc, a dokonce i mega hádku se Stevensonem. Jackson ji začal, Max s Georgem se přidali a já to zabil tím, že proč na tom záleží, když jim to nakonec budu vysvětlovat já.

Týden po škole.

Naštěstí jsou odpolední zkoušky volnější, když je besídka za námi a klukům začínají další zápasy až v březnu, takže jim alespoň pomůžu s učením. Jak s matikou, tak i fyzikou a chemií.

Celou dobu sedím vedle Jackse a vdechuji vůni jeho šampónu. Zkouším i letmé doteky jenže... Jackson se ode mě odtahuje.

Nechápu, co jsem provedl. Už se mě ani znovu nepokusil políbit. Dokonce jsme o tom spolu nemluvili až mám pocit, že se to vlastně nikdy nestalo.

I naše noční zprávy skončily. Ne úplně, ale už to není, co dřív. Chodí mi jen jednoslovné odpovědi a kolikrát i s několika hodinovým zpožděním.

Doufat v pokračování rituálu v okně nejspíš není potřeba. Sedím tam jen já, jako kdysi, než se vedle přistěhovali Harrisonovi.

Nevím, co se stalo. Neskutečně mě to frustruje a taky se dostaví ten nepříjemný hlas, který mi pořád dokola opakuje, že mě Jackson nechce. Jsem ztracený případ. Moc komplikovaný na vztah.

Ale mohl by mi to alespoň říct do očí.

A pořád se tím užírám, protože jsem až moc velký srab, abych na něj udeřil.

Idiot Jackson Harrison.

Seru na to. Zvládnu to. Zjistím, o co jde a pak ho pozvu na rande. Nic tím nezkazím ne?

Když řekne ano, vymyslím nám perfektní rande, že i to od Maxe bude vypadat jako trapná nuda. A pokud řekne ne... život jde dál. Jen to pak mezi námi bude trapný, ujetý a naprosto divný.

Ale i přes to se přeneseme.

Tentokrát vynechám netradiční zkratku a zaklepu u Harrisonů na dveře.

„Kyle?" otevře mi paní Harrisonová.

„Zdravím. Je doma Jackson? Potřebuju s ním probrat něco do školy."

„Je nahoře," usměje se a pustí mě dál.

„Kyle," přivítá mě pan Harrison. „Dneska si nehraješ na Spidermana?"

„Při tom skákání po střechách mi došlo, že mám svůj život rád," zakřením se a mávnu na ně, než vyběhnu nahoru.

Přede dveřmi do Jacksonova pokoje se několikrát zhluboka nadechnu a vydechnu, než zaklepu.

Odvahu, Kyle.

„Dále," ozve se jeho hlas a já vejdu.

Pořád tady má neskutečný bordel. Jak v tom vůbec může dýchat?

„Co tady chceš?"

„Taky tě zdravím," zakřením se. „Chci s tebou jen mluvit," odvětím. Jackson se rozvaluje na posteli v teplácích a bílém tričku s učebnicí dějepisu. Jak by ne. Židle je zaházená oblečením a stůl pomalu ani nejde vidět pod tou hromadou knih a papírů.

„Teď nemůžu," odsekne. „Potřebuju to umět na zítřejší test," ukáže na učebnici a znovu se do ní začte.

„Jacksone já... udělal jsem něco?" zeptám se nejistě.

Otráveně zvedne oči mým směrem. „Co tady chceš, Kyle?" zeptá se znovu.

„Já to nechápu," spustím. Roztřesou se mi ruce a abych to zakryl, pustím se do tahání prstů. „Jsi na mě naštvaný? Nebo... nebo jsem tě přestal bavit?"