Kluk od vedle

(23)

Vánoce nějakým zázrakem přežiju, ale jen díky Yumiko. Bylo náročné předstírat, jak je vše v pořádku a že její milovaný bráška jen zakopl a narazil hlavou do dveří. Předstírat, že se mnou nic není a vše je, jak má být.

Jenže ta radost v jejích očích, když jsme zdobili stromeček nebo když si ráno rozbalovala dárky... jen abych ji udržel co nejdál v nevědomosti nedokonalého světa, tak pro ni udělám naprosto cokoli.

Taky překvapí táta. Od toho napadení se neukázal v kanceláři a občas jen pracuje z domova. Údajně si vzal dovolenou do konce roku. Máma i Yumi jsou nadšené a já bych byl nejspíš taky, jenže on si se mnou chce neustále povídat. Dokonce se mě vyptává na mé oblíbené seriály, filmy, knihy. Asi bych to přežil, jenže mě otravuje zrovna ve chvílích, kdy nemám náladu s někým mluvit.

Takže jsem pořád zavřený u sebe v pokoji, protože do něj nikdo nemůže.

A píšu si s Jacksonem.

Pořád nemůžu spát, ale ani mu kvůli tomu nezavolám. Čas od času mi zavolá sám, když sedíme v okně a dlouho do noci si píšeme, utne to telefonátem. Donutí mě se zvednou a zalehnout do postele.

Posloucháním jeho hlasu mě doopravdy uspí, ale vždycky se tak po dvou maximálně po čtyřech hodinách vzbudím a už neusnu. Většinou sedím v okně s dekou kolem ramen a čekám až vyjde slunce.

JACKSON:
Jak dlouho už jsi vzhůru?

Ohlídnu se a všimnu si Jacksona v okně, jak zívá. Má na sobě šortky na spaní a šedou mikinu s kapucí, kterou má na hlavě. Vlasy jako vrabčí hnízdo. Po ránu je k sežrání.

Usměju se na něj.

KYLE:
Ani nevím :D Chvíli?

JACKSON:
Je mi jasné, že pěkně kecáš.
Proč jsi nezavolal?

KYLE:
Mám ti volat ve tři ráno,
protože jsem se vzbudil
a jsem vyspaný?

JACKSON:
Po třech hodinách spánku
nemůžeš být vyspaný!
Zlato... prostě mi zavolej ano?
Kdykoli! Ve tři ráno ve 2:59.
Pořád!

Zakoulím očima a na dálku mu to odkývnu i když si nejsem jistý, jestli ho poslechnu.

JACKSON:
Víš... už dlouho jsem se
tě chtěl na něco zeptat.
Tobě je osmnáct?

Zasměju se.

KYLE:
V září mi bylo osmnáct. Ano.

JACKSON:
Tak jak je možné, že nejsi
o ročník výš?
Chytrý jsi na to dost.

KYLE:
To nejspíš jo, ale určitě sis stačil
všimnout, že na akademii
nejsem kvůli studiu, ale umění.
Měl jsem s tátou určitou dohodu,
kterou jsem na jaře dodržel.
Můžu si vlastně dělat co chci
a já chtěl tancovat.
Bohužel jsem šel o rok později.
Málem jsem ani nenastoupil
s Maxem, ale umím být
přesvědčivý.

JACKSON:
Jakou dohodu?

KYLE:
Jednou ti to povím. Teď se tím
netrap.

JACKSON:
Broukuuuuuu...

KYLE:
Bude ti stačit, že jsem
čekal na Maxe? :D

JACKSON:
Asi bude muset.
Máma vás pozvala k nám na
večeři :D
Tvoje máma to pak raději
domluvila u vás, protože
když se pustila do vysvětlování
jaká jídla jíš a jak je musíš
dostat naservírované, vzdala to.