Kluk od vedle

(8)

Dny se měnily v týdny a týdny v měsíce. Jackson už se mezi námi dostatečně otrkal a konečně dostal rozum. Poznal, že je Alan doopravdy otravný a zabral místo u našeho stolu v jídelně. Stejně tak Julia i když ta to střídá. Občas sedí s námi a občas se svými kamarádkami z ročníku, které jí pochopitelně závidí, protože údajně sedí s elitou školy.

S Jacksonem jsme se hodně spřátelili. Zavedli jsme si rituál a skoro každý večer sedíme v okně a píšeme si, pokud nejsme vyloženě unavení. Je stejný pohodář, jako Max a působí na mě uklidňujícím dojmem.

Dokonce se dohaduje i se Stevensonem. Každou hodinu se přihlásí, že jeho výkladu nerozumí a že učebnice i mé poznámky říkají něco jiného než on.

Já se na matice tvářím tak nezaujatě, jak jen to jde, zato polovina třídy vybuchne smíchy pokaždé, když Jackson zvedne ruku.

Max o něm měl dobrý odhad. Ten kluk má vážně koule a nebojí se ozvat, když je v právu. Já jsem hlavně rád, že Stevenson přesměroval svou pozornost ze mě na něj. Jeho vztek nejde přehlédnout vždycky, když na sebe Jackson upozorní.

„Kyle?" sykne na mě tiše Jackson v další nudné hodině matiky. Nakloním hlavu na stranu ve znamení, že poslouchám. „Naši dneska jdou na večeři se starostou, tak mě napadlo, co filmová noc?"

„No já nevím," usměju se na půl pusy. „Posledně jste neměli popkorn."

„A v jakém pořadí, bys ho dokázal sníst?" vysměje se mi.

Otočím se tělem v lavici a kouknu na jeho pobavený obličej. Celkem mě udivuje, že si toho všiml. Nikdy jsme se o tom nebavili. O mé obsesi s jídlem.

„Stilesi, Harrisone, neruším vás?" okřikne nás Stevenson a je mi jasné, že nás oba propaluje naštvaným pohledem.

„Do teď jste nerušil," odvětím, ale pořád koukám na Jackse.

„Harrisone, obzvlášť vy byste měl dávat pozor, vzhledem k vašim známkám," zaútočí na něj.

„To je dobrý," odmávne ho. „Kyle mi to pak vysvětlí."

Polovina třídy – ta která je vzhůru – vybuchne smíchy a díky světe, zazvoní na konec hodiny, takže nám Stevenson ani nestihne udělit trest.

Vypadneme z učebny s davem a zamíříme k východu. Poslední hodina nám odpadla.

„Tak co říkáš?" Jackson mi přehodí paži okolo ramen.

„Jiné plány stejně nemám," odvětím.

„Kam razíte?" přisere se k nám Max.

„Filmová noc. Chceš se přidat?" zeptá se ho Jacks.

„Bude tam tvá sestra?"

„Je to i její dům a byl to hlavně její nápad, takže co myslíš?" uchechtne se.

„Tak dej vědět v kolik můžu dorazit."

„Hej, ženušky," doběhne nás George. „Co si zajít před tréninkem na kafe?"

„To zní jako plán," přikývne Jackson spolu s Maxem.

„Já potřebuju do knihovny a pak mám štěstí, že jedu domů," provokativně se usměju.

„Tak si trhni," odfrkne George.

„Svezeš Juls?" zeptá se mě Jackson.

„Jako každý pátek," přikývnu. Rozloučím se s nimi a vydám se svou vlastní cestou.

V knihovně je docela narváno. Pozdravím postaršího knihovníka a dojdu rovnou k sekci s historií. Potřebuju vypracovat esej o druhé světové válce. Hlavně bitvy v Evropě.