Kluk od vedle

(29)

Posouvání hranic.

Bohužel můj největší problém není ten, že se mě Jackson nemůže dotýkat, aniž bych ho praštil. Jasně, že mi to vadí, chybí mi sex a všechno to okolo, ale víc, než to mě sere tancování.

Mé tělo se rozhodlo stagnovat a nedávám ani jednoduché choreografie ve skupinách. Pořád pletu kroky a ohlížím se za sebe, jak moc jsou ostatní v mé blízkosti. V zrcadle nesleduju sebe, ale všechny okolo.

Profesorku Chorrisovou tím natolik vystresuju, že mě vyřadí z příprav na pololetní soutěž. V minulosti platilo pravidlo, že pro každého, kdo toho nebyl součástí, si vysloužil hodiny navíc ráno před vyučováním, aby ho vůbec připustila ke zkouškám, ale já ne. Já jsem maximálně mohl navštěvovat hodiny a sedět hezky v rohu. Občas se naseru a zahraju si na profesorku Chorrisovou, čehož ona využije. Oficiálně mě jmenuje svým osobním asistentem. Když ho má trenér, proč ne ona?

Jen mě to celé víc a víc vytočí, ale promluvíme si o samotě a sama mi nabídne, že pokud mi po soutěži bude lépe, zapřáhne mě jak nikdy. Vymyslí choreografii jen pro mě s ostatními v pozadí.

Nestačí, že nemůžu trénovat, ale celá škola si o mě navíc šušká za mými zády.

Pár informací se ke mně donese a vypadá to, že ti, kteří si o mě mysleli, jaký nejsem manipulativní hajzl přešli do fáze lítosti. Alespoň většina z nich.

Kyle Stiles je traumatizován, chudáček.

Kyle Stiles upadl při zkoušce. Ten Stevenson ho musel vážně vyděsit. On nikdy nic nepokazí.

Kyle Stiles přece jen není dokonalý.

Ať mi všichni vlezou na záda!

Jsem tak šťastný, když přijde víkend. Sobota. Určitě mám v plánu nic nedělání. Gauč, jídlo a možná televize. To záleží na Yumi, ale jak ji znám, pustíme si další anime, na které ji máma zakázala koukat.

A pak je tady Jackson. Narušitel Jackson Harrison, který dostal nějaký nápad ohledně posouvání mých hranic, s nímž se stále nepochlubil a odpoledne si k nám nakráčí, jako by tady byl doma.

Oukej. Přeháním. Máma ho pustí dál, ale kazí mi mé plány.

„Na co koukáte?" zeptá se hned z kraje a posadí vedle mě na pohovku.

„To jsou blbé otázky," uchechtnu se, když na obrazovce zrovna zahlídneme Hedviku, jak odlétá z Harryho předloktí. „Yumiin spolužák ji to doporučil. Nevím, jestli stíhá číst titulky, když teprve probírají slova, ale je do toho zažraná."

„Já si ani nepamatuju, kdy jsem první díl viděl poprvé," povzdechne si.

„Mám to stejně," usměju se a oba se tak na chvíli zadíváme na televizi. „Co tě sem přivádí?"

„Můj kluk?" zakření se a já zakoulím očima. „A taky experiment."

„Ten mám v to do listu zaškrtnutý jako splněno," ušklíbnu se.

„Rekapitulace nebude?" pozvedne obočí. „Víš jak, musíme mít naprostou jistotu."

„Nejsem si jistý, jestli si chci zopakovat ten trapas po ránu," namítnu.

„Jó," protáhne. „S tebou nemám čas se nudit. Ale spíš jsem myslel experiment číslo dvě."

„A čeho by se měl týkat?"

„My dva ve vaší tělocvičně s hudbou a nejlépe zamčení," řekne na rovinu.

Trochu se nad tím zarazím a přimhouřím oči. „A co tam budeme dělat?" zeptám se opatrně.