Kluk od vedle

(14)

Stal jsem se závislý. Má závislost se jmenuje Jacksonovy zprávy.

Píšeme si doslova pořád.

V hodinách, kdy sedí hned za mnou. Na obědě, kde sedí vedle mě a mé oblíbené, v okně jen několik metrů od sebe a dělí nás střecha.

JACKSON:
Asi budu zvracet.
Může být někdy někdo
tak nechutně zamilovaný?

Zvednu pohled od telefonu a zaměřím se na Maxe s Julií. Zrovna mu ujídá ovoce z vidličky a hned na to od něj dostane polibek na ústa.

Zakřením se na Jackse vedle sebe.

KYLE:
Pořád váhám.
Nemůžu se rozhodnout,
jestli je to nechutné anebo
roztomilé.
Jako... je to tvoje sestra...
je sladká jako bonbónek,
jenže pak je tam Max.
Nechutný.

Jackson vyprskne smíchy.

„Už to zase dělají," zakoulí očima George.

„A co?" zatvářím se jako nevinné štěně, které rozhodně nerozkousalo jeho nové boty.

„Píšete si, a to při tom sedíte vedle sebe," vytkne nám Max s rukou okolo Juliina pasu.

„Pomlouváme vás," pokrčím rameny.

„Oh. Vážně? A proč nám to raději neřeknete?" pozvedne na mě obočí.

„Kdybych ti to řekl, veškeré kouzlo s pomluvami by bylo fuč," usměji se mile.

Kluci se dohadují o dalším fotbalovém zápasu, který je o víkendu čeká a jestli protější tým nasadí McLagana, protože jinak by byli slušně řečeno v loji.

„Chci ti navrhnout experiment," otočí se na mě Jackson. „Všichni víme, že na tvé jídlo se nesahá..."

„Omluvil jsem se," zaskuhrám. „Dokonce jsem vám koupil ledový čaj."

„O to nejde," odmávne mě. „Nikdo ti tvé jídlo nevezme, ale... co kdyby sis vzal moje?"

Zatvářím se překvapeně na Jacksonovu ruku, která mezi prsty svírá hranolku. A natahuje ji směrem ke mně.

Očima sjedu v rychlosti na jeho tác a nestačím se divit. Hamburger položený v dostatečné vzdálenosti od hranolek, které jsou bez majonézy. Jackson majonézu miluje. Nepřekvapilo by mě, kdyby ji jedl po lžících.

Trochu znejistím, protože jsem něco takového nečekal. On si dal tu práci, aby se jeho jídlo vzájemně nedotýkalo jen proto, aby tohle mohl vyzkoušet. Se mnou. Kvůli mně.

„Tak nic," pokrčí rameny, když na něj zírám až moc dlouho. „Tahle hranolka asi není ta pravá." Strčí si ji do úst a olízne si prsty od soli. Zamrazí mě a z nějakého důvodu z něj nedokážu spustit oči. Proč je tak zatraceně přitažlivý? „Co tahle?" nabídne mi další hranolku.

Vyděšeně se podívám na svůj tác s jídlem a snažím se najít nějaký náznak narůstající paniky, kdy mi narušuje můj řád v uspořádaném jídle, jenže... nic.

Ani bodání, ani úzkost.

Pomalu se skloním k jeho ruce a očima se topím v těch jeho. Hranolku si vezmu do úst. Neopomenu mu olíznout i prsty a zaslechnu, jak se mu zadrhne dech.

Pozvednu koutek úst a zadívám se na svůj tác s jídlem.

Pořád žádná panika.

„Nechutný," zašklebí se Max.

„Stejně jako vy dva," odvětí Jackson.

Nabodnu mango na vidličku a zvědavě ho pozoruju ze všech stran. Pořád čekám na záchvat úzkosti, jenže pořád se nic neděje. Ani když si vložím mango do úst.