Kluk od vedle

(34)

„Můžu si postěžovat," zahuhlá Jackson u mého ucha a opře si bradu o mé rameno. Zrovna si schovávám batoh do skříňky a chystáme se na oběd, ale rád se od něj nechám obejmout.

„U mě můžeš kdykoli, brouku," zakřením se a pohladím ho po hřbetu ruky, která mě objímá okolo břicha.

„Julia, je děsná kráva," zahučí a já nakrčím čelo. Jako jo, všímám si těch radikálních změn v jejím chování, ale taky ji omlouvám tím, že ji Max ublížil.

„Co se stalo?" zeptám se ho.

„Včera se před našima rozbrečela u večeře, že ji její kamarádka nemá ráda, protože je lepší v tancování než ona," vydechne. „Vím, že je to děsná blbost, ale ona to dělá neustále. Brečí, aby ji naši politovali a vyzdvihli jí do nebes. Jen chtěla být středem pozornosti. Zase."

„Vážně se bavíme o té samé Julii?" otočím se čelem k němu a nakrčím čelo. „Tohle mi na ni nesedí. Vždycky je skromná."

„To je jen hraná skromnost," vjede si rukou do vlasů. „Nechci ji před tebou nějak pomlouvat nebo hanit. Jen jsem si potřeboval postěžovat svému klukovi, že je moje sestra kráva."

Obejmu ho kolem krku a dám pusu na špičku nosu. „To u mě můžeš vždycky," usměju se.

Ruku v ruce dojdeme ke stánku před školou a já Susan koupím čaj. Přivítá mě zase s úsměvem na tváři a nachystá mi rybu s brambory, každé zvlášť od sebe.

„Ještě jsi mi neřekl, jestli se ti líbí mé oblíbené seriály, nebo jen tiše trpíš," otočím se na Jackse, když se usadíme ke stolu.

„Není to tak hrozné," zakření se. „Nejvíc se mi líbilo asi Death note. Celý seriál fandíš záporákovi, ale už mi z těch animáků haraší."

„Lásko? Je to anime," opravím ho. „Ne animák."

„Tak sorry," zakoulí očima. „Ale přišel čas, abych vybíral filmy já."

„Vážně, Kyle?" podiví se George. „Filmy a anime? To děláš o víkendech namísto chození na večírky?"

„Vždycky jsem tam, kde je dobrý společnost," uculím se a hlavou se opřu o Jacksonovo rameno.

„Ty krávo," potřese hlavou. „Julie? Řekni, kdy jsou ti dva od sebe?"

„V noci," odvětí na rovinu a my s Jacksonem vybuchneme smíchy. Já zachrochtám a on si složí hlavu do dlaní. „Co jsem řekla?" nafučí se Juls.

„Nic," řekneme najednou, ale smích nás nepřejde. Jsem rád, že na nás ještě nepřišli a doopravdy se nám daří být nenápadní.

Koutkem oka pozoruji Maxe a Julii, kteří se chovají, jako by si byli cizí. Je to zvláštní, ale Max se mi nedávno svěřil s něčím podobným, s čím dnes Jackson. Jen ne jeho slovy. Spíš jen, že se Julia změnila. Nevím, co je na tom pravdy, protože v mé přítomnosti je pořád stejná.

Dojíme oběd a zvedneme se k odchodu. Brzo zazvoní na další hodinu. Julia jde do třídy o dvě patra výš. Jen na nás mávne a ani nedá Maxovi pusu na rozloučenou, jako to vždycky dělala.

Všimnu si, že je z toho zklamaný, ale zároveň to bere jako jistý druh pokání.

Ve třídě se usadíme na své místo právě včas se zvoněním. Učitel Jenkins má jako vždy dobrou náladu. Automaticky sáhne do kufříku a podá mi papír speciálně pro mě.

Raketová věda? No do hajzlu!

„Nějaký problém, Kyle?" zeptá se mě s úsměvem. Já to řekl nahlas?