Kluk od vedle

(18)

Na hodinu to stihnu tak tak. Neměl jsem ani příležitost zkontrolovat, jak vypadám. Ale ať bych se snažil, jak chci, každý by si všiml, že jsem brečel.

Z Maxovy lavice popadnu láhev s vodou a pořádně se napiju, než se usadím na své místo. V krku ještě pořád cítím Jacksonovo sperma a potřebuju to spláchnout.

„Hej," vykřikne Max. „To je... moje," sklapne mu, když si všimne mého obličeje. „Kyle?"

„Neřeš to," odbudu ho a jeho vodu si prohlásím za svou. Všimnu si i George, který se nade mnou zachmuří, ale jen se ušklíbnu. Na něj nemám náladu.

Na Jacksona za sebou se ani neohlídnu.

Max už se nadechuje k další dotěrné otázce, ale naštěstí ho přeruší příchod učitele.

Stevenson si to rázuje u katedry a já mám nos zabořený do skicáku před sebou. Všechny příklady, které vypsal na tabuli už mám dávno vypočítané i s postupem a jen se snažím zabít nudu.

A hlavně se nesložit.

Jackson Harrison.

Tak krásně se mu povedlo mě využít a já idiot se nechal. Neměl jsem tu podělanou hranici překračovat.

Když jeho rty byly tak kurevsky lákavé. Navíc se mi sám nabídl. Nedokázal jsem a ani nechtěl mu odolat.

Zamlží se mi zrak a otřu si nos do rukávu od saka. To k zhroucení uprostřed hodiny.

Ještě víc se skloním nad svůj výkres a pokusím se nenápadně otřít tváře.

Max mě kopne do nohy.

Automaticky se napřímím a zvednu k němu své skleněné oči.

Jsi v pořádku? vyznakuje a já s hlubokým výdechem zakroutím hlavou nad čímž se zamračí.

Nejsem. Ale budu, odpovím mu stejně.

„Kyle, Davisi, neruším vás?" zeptá se nás Stevenson. Max jen zakoulí očima a já sebou trhnu. „Kyle? Odkdy ovládáš znakovou řeč?"

Od té doby, co mám hluchou sestru ty sráči.

Max se vedle mě rozesměje. Stevenson pozvedne na Maxe obočí, aby mu to vysvětlil, a tak dám Maxovi souhlas.

„Od té doby, co má hluchou sestru," přeloží Max bez toho posledního slova. Zapřu se loktem o lavici, složím si tvář do dlaně a potáhnu. Do pravé ruky vezmu tužku a pokračuju ve své skice.

Několik spolužáků ve třídě zalapá po dechu a vykulí oči. Pár se jich nahne k osobě za sebou a místností zazní šum.

Kyle Stiles má hluchou sestru. Překvápko.

V určitých ohledech si udržuju soukromí i před svými spolužáky. Všichni si myslí, jak mě dokonale znají, ale při tom nemají nejmenší tušení, jaký život vedu.

Stevenson si dřepne k mé lavici. Narovnám se v zádech a ztuhnu. Celá třída vidí mé zarudlé tváře i nos a ani jemu to neušlo i když bych byl mnohem raději, kdyby mě ignoroval. Nechci ho tak blízko u sebe.

„Kyle? Děje se něco?"

„Mělo by?" odseknu, jenže on se zamračí na mé zarudlé tváře a možná se zatváří i lítostivě?

„Nechtěl by sis promluvit? O tom, co se s tebou v poslední době děje?"

„Ehm..." odkašlu si a nejistě se rozhlídnu po třídě. „Umřela mi kočka," plácnu první blbost, co mě napadne.