Kluk od vedle

(36)

Nevěřil bych, kolik se toho může změnit díky jednomu jedinému večeru, ale je to tak. Bohužel, ne všechno je dobré.

S Jacksonem pořád děláme to, co vždycky, až na noční přespávačky u něj. Tentokrát to je u mě.

Sice jsem málem vyletěl z kůže, když ručník, který použil po sprše jen tak pohodil na židli, ale napravil to. Vždycky to napravuje.

Taky se učí systém mého uspořádání. Každá věc v mém pokoji má své speciální místo a on se to musí všechno naučit. Okupuje mou postel, bude poslouchat mé pravidla.

Pracujeme i na sexu. Sice na něj ještě nedošlo, ale pokročili jsme ke vzájemnému uspokojování. Věřím, že už to nepotrvá dlouho a z kuřby se přesuneme na další úroveň.

Ve škole mě všichni nechávají na pokoji. Je to celkem překvapivé a netuším, co je k tomu přimělo. Jestli Stevensonův trest nebo můj doktorát? Nečekal jsem, že to tak snadno přejdou.

Uprostřed týdne mi Max klepe na dveře a je totálně na dně. Nebrečí, to on snad ani neumí, ale jeho tragický výraz mluví za vše.

Julia se s ním rozešla.

Vypadlo z ní, že bude lepší, když zůstanou kamarádi, protože ona zkrátka není připravená na ten druh intimností, který Max vyžaduje a... to snad mluví za vše.

Jako za starých časů, ukradnu tátovi bourbon z pracovny a zašijeme se do altánku na zahradě. Je tady naprosto zbytečný, protože do něj nikdo nechodí. Máma si raději dá kávu na verandě. Ale máme jistotu, že nás nechytí při činu.

„Že já debil jsem nedržel hubu," pronese Max už značně pod vlivem a znovu si přihne z lahve. „Mluvili jsme o tom odmítavém postoji z její strany, který v posledních týdnech měla až jsme se začali hádat a já ji vyklopil, že jsem s někým doopravdy spal. Jsem vážně idiot," potřese hlavou.

„A to ještě žiješ?" podivím se.

„No j-jo," škytne. „Vzala to vážně v klidu. Až mě to překvapuje. Na pár vteřin se mi i ulevilo, že mi to odpustí, ale pak..." pokrčí rameny a znovu si přihne. „Jen kamarádi," procedí kysele. „Nevím proč, ale právě teď mi na ni sedí označení mrcha," zachechtá se. „Ale to nejspíš bude tím, že to poslouchám ze všech stran."

Tu láhev bychom s Maxem vypili celou, kdyby nás nenachytali naši. Táta šel zrovna zavřít dveře na zahradu a zaslechl nás, tak se přišel podívat co tady vyvádíme a... našel nás totálně na mol.

Před rokem bychom se z toho dokázali vylhat, skrýt alkohol a předstírat, že nejsme opilí, ale tentokrát má Max v ruce poloprázdnou láhev a není schopný udržet rovnováhu.

Táta nám láhev zabaví se slovy, že mu dlužíme dvanáct set dolarů a nažene nás do postele. Asi jsem sáhl po nějaké sběratelské edici.

Ráno není ani trochu příjemné. Ožrat se jako prase uprostřed týdne je hodně špatný nápad. O to horší je trest, že musíme jít do školy. Ale Max to odsere ještě víc.

Máma nám zabavila klíčky od auta, že pojedeme s Jacksonem. A Julií.

Takový trapas!

„Táhne to z vás na kilometr daleko," vysměje se nám Jackson, za to Julia má hlavu zabořenou v telefonu.

„Sprchoval jsem se," odseknu a svezu se po sedačce. Tak nějak jsem se neoficiálně stal jejich nárazníkem, proto sedím vzadu.

Maxe vysadíme před domem, aby se mohl převléct do uniformy, ale jen na nás mávne, že s kocovinou na to sere a ať mu večer přivezu auto.