Kluk od vedle

(35)

Den soudu přijde neskutečně rychle. Od té přepadovky, kdy se u nás zjevili kluci, k nám jezdí každý den po škole a s tátou probíráme jeho strategii. Chce to převážně uhrát jen s nimi, abych se na lavici svědků vůbec nemusel objevit a když už k tomu dojde, abych toho mohl říct co nejméně, protože to ostatní už bude řečeno z jejich pohledu.

Nejsem si tím ani trochu jistý, ale on studoval práva a on musí vědět, co je nejlepší.

Ráno se navléknu do obleku, který mám ušitý na míru a vím, že mi sluší, jenže s těmi kruhy pod očima na tom nikterak nezáleží.

Zase nemůžu spát, a to i v přítomnosti Jacksona. Jen zírám do stropu a nechám se jím objímat. Za poslední tři noci jsem nespal ani blbých osm hodin, jak jsem z toho všeho nervózní.

Autem dojedeme k budově soudu a já se zděsím, kolik novinářů a celkově lidí tady stojí. Včetně několika mých spolužáků, kteří se pro dnešek ulili ze školy.

Detektiv Sanchez i pan Harrison nám přispěchají na pomoc a protlačí nás tím zástupem až dovnitř. Už teď cítím knedlík v krku, a to ještě ani nejsme v soudní síni.

„Myslel jsem, že to má být jen malé slyšení," syknu tátovi do ucha. „Proč je tady tolik lidí?"

„Jen klid, Kyle," chytne mě za rameno. „Bude to probíhat přesně tak, jak jsme si říkali. O všechno se postarám a ty se vykašli na ostatní."

To se snadno řekne, ale hůř udělá. Soudní síň je narvaná k prasknutí včetně rodiny Harrisonů, Maxovy i Georgovy rodiny. Oni jediní nejsou plnoletí a musejí být přítomní jejich zákonní zástupci. Dostalo se sem i několik našich spolužáků, ale další stojí přede dveřmi, protože už není místo.

Dojdeme s tátou ke stolu a mě se zadrhne dech v hrudi, když koutkem oka postřehnu, že vejde Stevenson po boku svého právníka a své ženy.

Nikdy jsem ji neviděl, ale je hezká. Vysoká bruneta v elegantních šatech a s nenávistným pohledem věnovaným jen mě.

Rychle se odvrátím a raději se věnuji vysokému dřevěnému pultu, za který usedne soudce.

Nechápu, jak to zvládám, ale vnímám vše jen okrajově. Jako bych byl za záclonou a všechno co je zde řečeno, jsou jen samé kecy.

Vysvětlení, proč jsme dnes tady a co se řešilo posledně za mé nepřítomnosti. Táta se toho ujme ve velmi soucitném a citlivém duchu, zato právník Stevensona je vyloženě agresivní a s tímto obviněním nesouhlasí.

A pak jsou na řadě svědci.

Prvně se tam objeví Max. Řekne všem, co se stalo v den, kdy mě napadl na záchodech i to, co se dělo později v kanceláři ředitelky. Hlavně nezapomene zmínit to uvědomění si, že to nebylo poprvé, kdy mě napadl, ale že jsem vlastně lhal o pádu ze schodů. Táta k tomu přihodí lékařskou zprávu, kde se ze strany lékaře píše o podezření na domácí násilí. I s datem v červnu loňského roku, kdy mi ještě nebylo osmnáct.

Táta z Maxe dostane i jeho podezření, které vůči mně měl, že jsem byl sexuálně napaden, jen je to velice citlivé téma a on se bál zeptat se mě přímo.

Celou tu dobu se koušu do rtu a počítám prsty.

Dále Stevensonův právník povolá jeho ženu jako svědka a já jdu málem do kolen. Chci se hrozně moc zahrabat pod zem. Netuším, jestli se jí doopravdy přiznal, co mezi námi bylo, nebo ji ve všem lhal, každopádně je pohoršená, co si to vymýšlím o jejím manželi. James by nikdy nikomu neublížil a žádné problémy v manželství nemají, aby měl potřebu ji podvádět. Navíc s klukem.