Kluk od vedle

(7)

„Kyle?" promluví na mě Julia ze zadního sedadla. „Proč je na tebe tvůj táta naštvaný?"

„Všimli jste si?" věnuju jim smutný úsměv.

„Nešlo to přehlédnout," podotkne Jackson.

„Táta tak trochu nezvládá můj coming-out," trhnu rameny. „Ale už dělá pokroky. Dokáže se na mě podívat."

„Bylo to moc zlé?" zajímá Jacksona.

„Jak se to vezme," uchechtnu se. „Křik, nadávky, znechucení. Následoval několika týdenní ignor a pak mi začal odsekávat na cokoli, co jsem řekl. Čehož jste si museli všimnout. Dle tohoto tempa by to mohl přijmout tak do maturity."

„To je dost drsný," zesmutní Julia a mrkne při tom na Jackse.

„Já to chápu," namítnu. „Máma, tedy ta biologická, zemřela u porodu. V den mých narozenin. Táta se tak musel starat o dítě milované ženy, které je jí ve všem tolik podobné. Už od malička si mě idealizoval a vkládal do mě až přehnané naděje. Nad tancováním ještě dokázal přimhouřit oči, ale má homosexualita ho totálně odrovnala. Takže... mu rozumím. A věřím, že časem to bude dobrý."

„Dokonalý Kyle," zakření se Jackson.

„Snažím se."

Na displeji rádia se objeví Maxovo jméno.

„Ano?" spustím, když přijmu hovor.

„Hej, hej. Brácho? Jsi na cestě?" zakřičí do sluchátka. V pozadí mu řve hodně hlasitá hudba. Taky mohl jít někam ven, když chce s někým telefonovat.

„Jsme na cestě," odpovím. „Deset minut."

„Konečně," vydechne úlevně. „Alan už mě dvě hodiny otravuje, kdy konečně dorazíš."

Mrknu na Jacksona, který zakoulí očima.

„Je opilý?" zeptám se Maxe.

„Eee... trochu. Přesně tak akorát," zasměje se Max.

„Fajn. Za chvíli jsme tam."

„Jo a Kyle?"

„Co?"

„Pořád mám chuť na svého anděla. Nechtěl bys třeba zrušit to embargo, abych ji mohl zbavit jejího nevi-"

„Pozdravte Maxe," zařvu přes celé auto.

„Čau Davisi, ty blbečku," pozdraví Jackson.

„Hm... ahoj, Maxi?" pípne Juls.

„Kurva," vydechne Max a úplně ho vidím, jak si mne nos mezi prsty. „Stilesi, já tě tak moc nenávidím."

Položí mi to a já vyprsknu smíchy.

„Tak fajn," vydechne Jackson. „Už se na tebe za to embargo zlobit nebudu."

„Ty jsi byl na mě naštvaný?" zasměju se a šťouchnu ho prstem do tváře. „Oukej, teď vážně. Vašemu tátovi jsem říkal pravdu. Julia je pod mou ochranou. Nikdo si na ni nic nezkusí."

„Dokud jsem nevěděl, že seš na kluky, celkem mě to štvalo. Hlavně jsem myslel, že ji chceš sbalit sám. Alespoň tak jsem to nesmyslné pravidlo chápal, ale už s tím nemám problém."

„To pravidlo platí jen na jeden školní rok," podotknu. „Pak ho na ni můžeš uvalit sám."

„Já budu do konce života panna co?" povzdechne si Julia a my s Jacksem se rozchechtáme.

Zaparkuju kousek od Alanova domu, před kterým stojí hromada aut.

V domě je hlava na hlavě a neskutečný randál.