Kluk od vedle

(10)

Trénink skončí a Jackson je naštěstí v pořádku. Na rameno dostal jen led a bez problému to rozhýbal.

S Julií na ně čekáme na parkovišti u auta a samozřejmě kolem nás projdou i ostatní spoluhráči, než se ti dva odtamtud vymotají. Neobejde se to bez nemístných poznámek a pokřikování ze strany George.

Konečně dorazí, a protože jsme dneska přijeli mým autem, sedneme si s Jacksonem dopředu. Pochopitelně se chvíli s Maxem přetahují o zadní dveře, ale má smůlu.

„Moc to řešíš," dloubnu do něj loktem a vyjedu z parkoviště. „Ber to tak, že jsme banda kamarádů, co si jdou vyrazit."

„Jo," přidá se ke mně Max a strčí hlavu mezi nás. „A dva z těch kamarádů budou flirtovat."

„Zapni si pás," zavrčím. Jackson dá dlaň Maxovi na obličej a odhodí ho na sedadlo.

„Jacksi, jsi v pohodě?" zeptá se starostlivě Julia.

„Jo, dobrý," přikývne. „Nebyl to tvrdý pád."

„A ty jsi byl kde?" vyjedu po Maxovi skrz zpětné zrcátko. „Měl jsi ho bránit."

„Nedělej, že tomu sportu rozumíš," odfrkne. „Blokoval mě Phil. Na to, jak je vychrtlý, má děsnou sílu."

Zakroutím hlavou, ale dál se neodvažuju zapojit. Má pravdu, vůbec tomu nerozumím.

„Máte hlad?" zeptám se ostatních. „Chceme se jít prvně najíst? Já asi nepotřebuju, ale záleží na vás."

„Jsem v pohodě," odvětí Juls, a i kluci přikývnou, tak rovnou zamířím na místo.

„Neřekl jsem ti, kam mám v plánu nás vzít," promluví Max.

„Hlavně se teple obleč, Kyle," imituji ho a odfrknu. „Děláš, jako by mi to hned nebylo jasné. Jo a jen tak mimochodem, fajn nápad. Dlouho jsme tam nebyli."

„Když máme to dvojité rande," zachechtá se Max a za chvíli jsme na místě.

Max nás zavede k zadnímu vchodu velkého zimního stadionu a nejde si nevšimnout, jak Julii září oči nadšením. Jeho táta pracuje ve vedení sportovní koalice a zimní stadion je jeden z mála stadionů, kam má přístup. Stejně tak i Max

Z malého kumbálu si vezmeme brusle své velikosti a přezujeme se na tribunách.

„Kam šel Max?" zajímá se Juls.

„Zapnout hudbu," odvětím a hned na to se stadionem rozezní hokejová znělka následovaná písničkami z jeho play listu. Alan Walker, proč mě to nepřekvapuje? Dokázal si i zapamatovat, jakou hudbu má Julia ráda. Jestli to není důkaz toho, že to bere vážně, tak už nevím, jak to Jacksonovi chce předvést.

„Klidně už běž," drcnu do Julie a kývnu směrem k ledu. Jelikož má dětskou velikost nohy, má taky brusle s přezkami, a ne s tkaničkami, jako my. Vidím, jak je neposedná nadšením a už se vidí na ledě.

Zavážu si tkaničky a zaslechnu Jacksona, jak sykne. Ve tváři má bolestnou grimasu, jak se ohýbá ke šněrování.

„To rameno není v pohodě, že?" zeptám se ustaraně.

„Ale jo," povzdechne si. „Jen mu moc nevyhovuje zima."

Zakřením se. „Ukaž," odstrčím mu ruce a kleknu si před něj, abych mu s tím pomohl.

„Zvládnu to," namítne, ale narovná se v zádech.

„Já vím," přikývnu a pustím se do zavazování bruslí. „Ale přece jen... jsme na rande. Měl bych se trochu snažit."