Kluk od vedle

(22)

Po tom útoku na mou osobu jsem nemusel chodit do školy. Blížily se Vánoce a vánoční prázdniny, tak jsem si je o týden prodloužil. Beztak o nic nepřicházím.

Jackson, Max i Julia mě zásobují informacemi a pochopitelně se neřeší nic jiného než já a profesor Stevenson.

Jen málo studentů zná pravdu o našem vztahu a ti, co o tom nemají nejmenší tušení si vymýšlejí kraviny. Někteří rozhlašují, že jsem ho provokoval a on už to nedokázal snést. Jiní, že po mě jel už od prváku a když mě viděl na pánských záchodech nedokázal odolat.

Je mi to jedno. Pravda je přece jen totálně mimo a ti na kterých mi záleží to vědí. Ostatní, ať se jdou vycpat.

Nejhorší je pro mě ten fakt, že jsem pořád oběť.

Útočník napadl oběť...

Útočník se pokusil oběť...

Oběť tvrdí, že to nebylo poprvé...

Z těch slov se mi motá hlava. Když jsem podepisoval svou výpověď málem jsem se pozvracel.

Já kurva nejsem oběť.

Dost na to, že mi máma po novém roce domluvila sezení s mou bývalou psycholožkou a od té doby, co jí táta všechno vyklopil, kolem mě oba chodí po špičkách.

Nejsem blázen. Nejsem oběť.

Vtipný na tom všem je, že se tátův postoj vůči mně kompletně změnil. Moje homosexualita je už nadobro v souladu s touto domácností a nikoho to neuráží.

Dokonce se i usmířil s mámou, se kterou se kvůli mně často hádali. Zašlo to i do takových extrémů, že mu pohrozila odjezdem do Japonska a mě s Yumiko už by nikdy neviděl. Což o to, Tokio mi chybí. Rád tam trávím čas na dovolené u sobo a ojisana, ale pravděpodobně bych zůstal tady. Minimálně do maturity.

Naštěstí nic z toho řešit nemusím. Rodina je dokonalá jak nikdy dřív, jen se ze mě stala křehká porcelánová panenka, se kterou je třeba jednat opatrně, aby se náhodou nerozpadla.

Jediný, kdo mě udržuje při smyslech, je Jackson.

V den mého svědectví mi vrátili můj mobil a píšeme si každý den. I když sedí na hodině. Naštěstí toho po nich nechtějí tolik, když se blíží ty Vánoce. Matika odpadla všem ročníkům a ostatní jim pouštějí nějaké dokumenty o historii umění. Takže nuda. Jsem rád, že o nic zásadního nepřicházím.

JACKSON:
Co děláš dneska?

KYLE:
Spoustu produktivních věcí.
Pomalu nic nestíhám. Právě
na noťasu sleduju Yumi on ice.
Tak neruš.

JACKSON:
Co to je?
Anime?
Vážně Kyle? Japonské anime?

KYLE:
Yaoi (^ω^)

JACKSON:
To je zase co?
Přestaň na mě mluvit cizí řečí!
Nebaví mě používat google
pomocníka pro vysvětlení tvého
jazyka.

KYLE:
Zaostalý muž jsi ^^
Dobře no. Nudím se.
Když se nudím, koukám na
anime.
Co chceš?

JACKSON:
V to jsem doufal. Nechceš
jít se mnou na nákupy?

KYLE:
Hmmmmmm...
To by šlo. Vánoční dárky?

JACKSON:
Pochopitelně.

KYLE:
Ty nakupuješ vánoční
dárky na poslední chvíli?! O.o
Apokalypsa!!!

JACKSON:
Zlato už jsi doma zavřený
moc dlouho.
Oblíkni se za deset minut
před vaším domem.