Kluk od vedle

(39)

Ani nevím, kolik jsem toho vypil, ale opilý nejsem. Všechen alkohol vždycky vytancuju na zahradě za domem. Hudba jede celkem nahlas až se divím, že na nás nevletěli policajti, ale Max s Erikem to vždycky pojistí.

Obejdou několik sousedních domů s malými úplatky v podobě balíčku, ve kterých jsou mimo jiné i špunty do uší.

Dělají to tak každý rok, abychom se vyhnuli případným komplikacím. Všichni jeho sousedi jsou naprosto v pohodě. Max zajde i tak daleko, že je na párty pozve, ale nikdy se k nám nepřidali. Dokážu si živě představit takovou naši sousedku, paní Mercury, v dlouhé noční košili, o holi, jak tancuje uprostřed bandy opilých puberťáků. Maxovi sousedi jsou díky světe věkově blíž nám než paní Mercury.

Už asi po páté za dnešní večer stojím u zahradního baru a chystám si další kelímek vody, který později spláchnu pivem.

„Bavíš se?" zeptám se Jackse. U baru postává pomalu celý večer ve společnosti ostatních fotbalistů. Nevadí mi to, jen nechci, aby se nudil.

„Líbí se mi, tě pozorovat, jak tancuješ," zakření se a chytne mě za boky. „Myslím, že jsem tě nikdy neviděl v tak skvělé náladě."

„To bys musel chodit na mé taneční hodiny," opětuji mu úsměv a mou pozornost upoutá Max, který si mě tady najde.

„Brácho," zařve hlasitě až mám nutkání si zacpat uši. „Mám pro tebe dárek," zahuhlá opile, ale pořád se obstojně drží na nohou. „Budu kvůli tomu velice trpět, ale... co bych pro tebe neudělal," rozpřáhne ruce a potěšeně se usměje.

Najednou DJ přejde ze svých obvyklých drumů, které celý večer pouští a zahraje jednu z mých oblíbených písniček od korejských idolů.

Překvapeně kouknu na Maxe, ale ten se pořád kření od ucha k uchu.

Nadšeně vyskočím na bar a zakřičím do davu.

„Lidi! S kým je ta největší zábava na párty?!"

„S tanečníky!" zazní sborově.

„S kým?" zakřičím znovu.

„S tanečníky!" ozve se hlasitěji.

Potěšeně se usměju a jak stojím na zahradním baru, výš než ostatní, pustím se do tance. Jenže do takového, který bych na zkoušce ve škole rozhodně nikdy nepředvedl. Nejlepší na tom je, že mě všichni povzbuzují, a dokonce se ke mně i přidají.

Na konci sloky seskočím dolů a zapluju do davu. Tancuju snad se všemi. Tělo na tělo s holkami i kluky. Zapojíme i jednu z našich starších choreografií a všichni tanečníci tancujeme jako jeden. Míří na nás několik kamer telefonů, ale jen se potěšeně smějeme.

Přesně z toho důvodu, je tohle nejlepší večírek roku.

Písnička skončí a já se vymotám z objetí všech okolo sebe. Doběhnu si pro Jacksona a zatáhnu ho do davu, aby se mnou tancoval. Trochu ho vyprovokuju a přiměju, aby tancoval stejně, jako bychom byli sami u mě v tělocvičně. Pokaždé to byl stejný tanec a zároveň jiný. Jackson se mě dotýkal tak, abych nevěděl, kam příště položí svou ruku. Zbavoval mě strachu. Jenže teď to dělat nemusí. Může se mě dotýkat úplně všude a já si snad poprvé náš tanec doopravdy vychutnám.

Cítím ho na každé části svého těla. I přes propocené tričko mi naskočí husí kůže. Chvěju se. Podlamují se mi kolena. Slastí přivírám oči.

Chci ho.

V pěsti sevřu jeho triko a přitáhnu si ho blíž. „Chci tě," vydechnu mu do ucha svou myšlenku a hned na to ho lehce skousnu. „Hned, lásko," druhou rukou mu sevřu půlku zadku.