Kluk od vedle

(20)

Na dveřích někdo zalomcuje klikou, ale Jamese si zřejmě ničeho nevšimne a vjede mi rukou mezi nohy.

Mlátím sebou do všech stran, jenže k ničemu. Slzy mi stékají po tvářích a já křičím. Prosím. Žadoním, ať toho nechá. Přeju si další ránu do hlavy. Chci, aby mě praštil pořádně. Chci ztratit vědomí a probudit se, až bude konec.

Tohle už podruhé nezvládnu.

Ozve se pořádná rána do dveří a James zpozorní. Přestane se mi dobývat do spodního prádla a ohlédne se. Zazní další rána a s tím se otevřou dveře s vylomenou klikou. Koutkem oka zahlídnu dvě natažené nohy, které ty dveře nejspíš vykoply, ale nic víc.

„Ty sráči!" zařve Max a nejspíš odhodí Jamese, protože se na mě netiskne a já jsem konečně volný.

Třesoucími prsty si zapnu poklopec a uteču ke dveřím. Vpadnu do náruče první osobě, na kterou narazím na chodbě.

Becca.

„Kurva Georgi, zastav je," zakřičí z plných plic. „Pokud ho zmlátí akorát z toho budou mít problémy."

„Spíš bych se k nim rád přidal," zavrčí George.

Zvednu hlavu a dlaní si setřu slzy. Becca odněkud vyčaruje kapesník, ale místo aby mi ho podala, přimáčkne ho k ráně na hlavě. Bolestivě syknu a pokusím se couvnout, ale nedovolí mi to.

Ohlídnu se za sebe a vidím, jak George pobídne Phila a vejdou do rozbitých dveří od pánských záchodů.

Mou pozornost upoutá spoustu mých spolužáků. Všichni, se kterými mám matiku. Dokonce zahlídnu i několik maturantů.

Spousta lidí. Sousta studentů. Tohle se pod koberec nezamete.

Každý z nich vypadá jinak. Většina je v šoku, ale jiní jsou naštvaní.

Becca mi ošetřuje ránu na čele, kterou mám schovanou pod vlasy a já začnu počítat prsty.

Počítám, když se objeví ředitelka se zástupcem a dvěma muži z ochranky.

Počítám, když George s Philem vystrkají Maxe ze záchodů.

Počítám, když to samé udělá ochranka s Jacksonem.

Přestanu počítat, když se na mě podívá.

Max, ředitelka a všichni kdo mi vidí do obličeje ho zkoumají, ale dívám se jen na Jacksona, který se třese vzteky.

„Pusťte mě na toho sráče," zařve Max na celou chodbu a pokusí se vyprostit z Georgova sevření.

Trhnu sebou. Do teď tady panovalo hrobové ticho.

Pořád čekám, co se bude dít.

Čekám, co udělá Jackson. Chci ho obejmout, ale bojím se, že se ke mně otočí zády. Jsem jen ubožák, co se neumí bránit. Můj ex mě zmlátil a pokusil se mě znásilnit.

Nejspíš vypadám hodně zoufale, protože Jackson udělá několik kroků a obejme mě.

Zabořím mu obličej do krku a rozbrečím se.

„O-omlouvám..."

„Opovaž se to doříct," přeruší mě tiše. Cítím, jak mi dlaněmi přejíždí po zádech. Uklidňuje mě to.

„Pane Davisi? Vezměte Kyla do mé kanceláře. Jděte všichni. Vy ostatní do svých tříd. Hned!" zavelí ředitelka.

Jackson mě chytí okolo ramen a následujeme Maxe. Všimnu si, že s námi jde i Phil s Georgem. Cítím se, jako bych šel uličkou hanby. Hoří mi tváře ze všech těch pohledů, které na mě vrhají mí spolužáci. I Max si jich všimne, proto nasadí rychlejší tempo, div že neběžíme.