Kluk od vedle

Epilog

O 3 roky později

„Lásko?" zakřičím ve dveřích do našeho bytu a klíčky odhodím do misky na stolku hned vedle. „Neuvěříš, kdo mi volal..." nakouknu do kuchyně a uvidím Jacksona, jak stojí jen pár centimetrů od... Petera?

To si snad ze mě dělá prdel?!

Jackson je natisknutý na kuchyňské lince a jeho bývalý přítel je u něj, až intimně blízko. Jen co mě postřehne odstrčí ho od sebe a podívá se mi do očí.

Založím si paže na hrudi a opřu se o futra dveří. „Má mě zajímat, co dělá tvůj ex v naší kuchyni?" naštvaně mlasknu. „Anebo ještě líp... proč tě kurva líbal?!"

„Kyle?" odkašle si Jackson. „To je Peter. A tohle je můj přítel Kyle," ukáže na mě.

„Počkej. Ty... ty jsi Kyle Stiles?" podiví se Peter a vykulí oči. „Ten Kyle Stiles? Vždyť... jsi tváří Hugo Bosse?!"

„To už je dávno," odseknu a zakoulím očima. Na tu podělanou reklamu na parfém jsem neměl vůbec kývnout. Sice mi slušně zaplatili, ale táhne se to se mnou do teď. I po roce, co to vyšlo. „Menší přivýdělek," ušklíbnu se a pozvednu na Jacksona obočí. Podívám se na mě omluvně a velmi frustrovaně.

„Páni," vydechne Peter nadšeně a nervózně zároveň. „Na živo jsi ještě hezčí. Je fajn vědět, že make-up a retuš nekazí opravdovou krásu," koktá o sto šest. „Tedy... tak ty chodíš s Kylem Stilesem?"

Jackson pokrčí rameny a zatíná čelisti.

„A ty jsi chodil s Jacksonem," pronesu s úšklebkem a loudavým krokem vejdu do kuchyně. Projdu okolo nich a vyhoupnu se zadkem na linku. Nezapomenu u toho hodit naštvaný výraz.

„Nejspíš bych měl..." spustí Peter, ale přeruším ho.

„Políbil tě?" zeptám se Jacksona.

„Kyle," zasténá.

„Na rty? A s jazykem?" pokračuju ve zpovídání.

Zavře oči a zakloní hlavu. Vjede si rukou do vlasů a silně zatahá, než hlasitě vydechne a přikývne. „Jo, políbil mě."

Musím se kousnout do tváří, abych se nezasmál nahlas. Peter vypadá, jako by se chtěl každým okamžikem nechat pohltit zemí.

Natáhnu k Jacksonovi ruku.

„Kyle," zkusí se z toho vykroutit, ale potřesu hlavou.

„Sázka je sázka, lásko. Pěkně plať."

S velkým sebezapřením vytáhne ze zadní kapsy kalhot peněženku a podá mi dvacet babek.

„Počkej, počkej," zastavím ho. „S jazykem?"

„Kyle," zavrčí a tentokrát už naštvaně.

„Nevykrucuj se a plať," spokojeně se zakřením a promnu prsty. Zakoulí očima, ale přihodí dalších dvacet babek.

„Víc nemám," odsekne a peněženku hodí na stůl.

„Pro teď to stačí," pořád se usmívám a mrknu na nechápajícího Petera. „Co je?" pozvednu na něj obočí. „Vážně sis myslel, že o vaší schůzce nic nevím?" odfrknu. „Říkal jsem mu, že na něj něco zkusíš, ale on ne. Ví, že mám kluka. Nic neudělá, jen si chce pokecat."

„Nesnáším tě," zavrčí Jackson.

„Nemůžu za to, že mám vždycky pravdu," trhnu rameny. „Se mnou není dobré uzavírat sázky."

„Jo, jenže mi to pak otřískáš vždycky o hlavu," odvětí.

„To je mé životní poslání," zakřením se a několikrát zakmitám řasami.