„Ne, nestoupnu na to!" Řekla pevně Rossie. „Proč?" zeptal se pobaveně Lukas. „Protože jsem na bruslích nestála minimálně 6 let a nehodlám se zabít! A to ani pod Eiffelovkou!"
Lukas se na dívku usmál tím nejvíc laskavým a podporujícím úsměvem dokázal. „Rossie já ti s tím klidně pomůžu, přece jenom jsme jeli sem minimálně půl hodiny, abychom mohli bruslit pod Eiffelovkou a ty to chceš takhle rychle vzdát?"
Nenechal dívku ani odpovědět a ještě dodal. „Navíc, taky jsem na bruslích dlouho nestál."
„Ale ty jsi sakra hrál hokej, takže pochybuju, že jsi to zapomněl, já jsem maximálně jezdila na rybníku, když výjimečně zamrzl," řekla už s úsměvem rozhodnutá stoupnout si nakonec na ty vražedné věci, kterými se jezdí po ledě.
Popadla brusle, který jí Luke, přinesl a posadila se na lavičku, která tam byla pro tyto případy. Nazula si ty věci a zavázala, trvalo jí to déle než Lukasovi. Ten se díval na svou přítelkyni, která se snažila zavázat, si ty brusle, ale moc jí to nešlo.
„Můžu?" zeptal se, ale nečekal na odpověď a jednoduše si klekl, aby utáhnul dívčiny brusle. „Lepší?"
„Ano, děkuju."
„Tebe snad musí bavit mi takhle ubližovat!" zanaříkala dívka, která se snažila neslítnout na studený led, na kterém stála. „To bude dobrý, chytni se mě pořádně," řekl a napřáhl k ní své ruce. Dívka se na něj nedůvěřivě podívala a doufala, že si z ní jenom dělá srandu.
Nakonec se ho chytila a Lukas se pomalu rozjel pozadu. „Vidíš, jak ti to jde!" řekl a přitáhl si Rossie k sobě blíže, aby ji mohl obejmout.
„Pod Eiffelovou věží jsem opravdu ještě nikdy nebruslila."
~
Rossie si přišla sníst svou snídani k dívce, která přijela co nejdříve to šlo. Dokonce z jiné země, hned jenom co jí zavolala. Rossie byla velmi šťastná, že má kamarádku jako je Rivi. Byla šťastná, že dívka přijela a ona na toto velmi těžké období nemusela být úplně sama v bytě, kde spolu bydleli s Lukasem.
V práci dostala volno. Nedokázala by v tuto chvíli být dostatečně příčetná, aby zvládla pracovat jako vždycky.
„Děkuji," promluvila Rossie. „A za co?" nechápala Rivi. „Za to, že jsi tady pro mě, když se tady neustále hroutím," odmlčela se na chvíli dívka „a jsem chvílemi dost na palici," usmála se dívka omluvně.
Rivi se usmála, jako jí dlouho už tmavovláska neviděla „Vždyť já tě mám ráda, ty pako."
„Půjdeme tedy dneska ven na procházku? Dlouho jsem si jen tak nechodila po Paříži," zeptala se po chvíli Rivi, která doufala, že takto alespoň trochu dívku odvede od jejích o dost nepříjemnějších myšlenek.
ČTEŠ
Pampelišky
Romance"Tmavovlasá dívka s rozmazanou černou řasenkou od slz se vynořila z vody ve vaně. Stále se jí chtělo brečet. ‚Proč lidé, který opravdu potřebujeme a milujeme je odcházejí.' Kladla si otázku pořád dokola." ~ Rossie se změní život, není to nic hezkého...
