„Moc ti to sluší," pozoroval svou přítelkyni Lukas. Měla na sobě světle fialové plesové šaty, které byli poseté motýlky, ohraničené korálky.
Rossie se zatočila, aby rozpohybovala svou sukni. Měla sice problém udržet se na nohou, díky svým vysokým, ale přesto krásným podpatkům, které měla na sobě. Díky nim i mohla vidět Lukasovi do očí skoro zpříma.
Muž byl připraven ukrást si polibek hned, jak se zastaví. Dívka měla stále šťastný úsměv na tváři, který neodcházel. Lukas nikdy neměl dost a vždy chtěl být co nejblíže u ní. Přiblížil se k dívce a udělal to, po čem toužil. Políbil jí.
„Tyto šaty si vem, sluší ti ze všech nejvíce. Budeš na tom plese ta nejkrásnější!" bavilo ho sledovat, jak je ta krásná žena v rozpacích a neví, co má odpovědět.
„Děkuji, miluju tě," odpověděla po chvilce s úsměvem a dala Lukovi pusu na tvář.
~
„Rossie, kde jsi?" zavolala na byt blond žena, která přišla za svou kamarádkou a odemkla si klíčem který od ní dostala. „Rossie! Prosím!" zněla zoufale.
Oslovovaná vylezla ze své postele, aby přešla do obýváku, odkud se ozývali kroky od nově příchozí.
„Zlato, je mi to líto," zašeptala „pojď sem ke mně," dořekla smutně žena a rozpřáhla ruce, aby se mohla obejmout s tmavovláskou, která opět měla rudé oči od pláče.
Přikryla dívku na gauči, kde usnula. Poznala na Rose, že toho v noci moc nenaspala. Už od začátku to s ní nevypadalo moc dobře. Přála si, aby se nic takového, takové srdečné osobě, nikdy nestalo.
Poklidila po jejím bytě a udělala dívce nějaké jídlo, pochybovala, že něco od včerejšího rána jedla.
Když jí bylo včera odpoledne od dívky oznámeno, že Luke byl zabit, dost jí to vzalo, byl to její kamarád už od doby, co se seznámili na střední díky tmavovlásce, ale nesebralo jí to tolik, co jeho přítelkyni, která ho skutečně milovala.
Proto okamžitě začala hledat etenky do Paříže z Londýna, kde aktuálně Rossie bydlela se svým přítelem a pracovala. Měla štěstí, že si mohla tak narychlo sehnat let a být už druhý den u Rossie v Paříži.
Když viděla všechny ty fotky, co její kamarádka nashromáždila na hromádce, bylo jí úzko. Vidět jeho usměvavou tvář, bylo jako vidět poklad na obrázku, který nikdy neuvidíš skutečný. Byla to všechno najednou tak dávná historie, a přitom to nebyly všechno ani tak staré fotografie.
Viděla tam jejich společnou fotku z Rossina maturitního plesu, kde spolu tančili a navzájem se na sebe usmívali.
Nebo zahlédla zaznamenanou jejich jednu z nejdůležitějších momentek. Bylo to ze stejného dne, kdy se dali dohromady, alespoň tak jí to oba říkali. Na fotce bylo vidět pouze, jak ženská ruka drží puget pampelišek, a v rozmazaném pozadí byla vidět louka spolu se siluetou muže.
„Rivi, co to děláš?" zeptala se rozespale Rossie. „Nic, jenom jsem ti tady poklidila a udělala jsem ti nějaké jídlo."
ČTEŠ
Pampelišky
Romance"Tmavovlasá dívka s rozmazanou černou řasenkou od slz se vynořila z vody ve vaně. Stále se jí chtělo brečet. ‚Proč lidé, který opravdu potřebujeme a milujeme je odcházejí.' Kladla si otázku pořád dokola." ~ Rossie se změní život, není to nic hezkého...
