Parc des Buttes Chaumont je podle některých považován za jeden z nejhezčích pařížských parků. Každý návštěvník si na parku oblíbí něco jiného. Některým padne do oka Sibylin chrám v Puławech, jiní najdou své místo ve stínech stromů s výhledem na uměle vytvořené jezero nebo na vodopády, které určitě nejdou zapomenout.
„Jestli jsi chtěl na vodopád, tak jdeme asi trochu špatně!" řekla tmavovláska, která si snažila vzpomenout na všechny atrakce, na který láká tento park. Vždy tento park měla spojený s jedním hlavním vodopádem v jeskyni, ale zapomínala, že jich v parku je víc než jenom jeden.
„Náhodou si myslím, že jdu naprosto správným směrem." Odpověděl klidně muž, který určoval dívčin směr, jak vedoucí na dětských táborech. Bylo slyšet šumění vody tekoucí v říčce, a když se dívka začala soustředit na zvuky kolem sebe, všimla si zvuku dopadající vody.
„Vidíš, zase jsem měl pravdu." Jeho ego, které mu zase o trochu víc stouplo, na sebe muselo upozornit při pohledu na padající vodu. „To je krása," řekla uchvácená dívka, která nevěnovala pozornost růstu ega svého přítele, zaujal jí strom, který kvetl v období jara překrásně a spolu s vodou, která spadávala z kamenů, tvořila dokonalé místo.
„Takhle krásný to je tady jenom na jaře." Lukas věděl, že se to dívce bude líbit, a věřil, že si to místo zamiluje víc než populárnější vodopád v jeskyni.
~
Světlá akrylová barva, sloužící jako podklad, uschnula na plátně za krátkou chvíli, to už měla připravené i olejové barvy a štětce s vodou.
Rossie nevěděla, co maluje. Nechala vést svou ruku se štětcem tak, jak to cítila v tu danou chvíli. Nikdy předtím takovýmto způsobem nemalovala i přesto, že se o to nejednou pokoušela, s vidinou pochopení samy sebe.
Olejová barva nechávala stopy za štětcem, který se různě kroužil po plátně. Rivi se radši uklidila do kuchyně, kde se rozhodla taky vytvořit něco kreativního. Pečení jí vždy bavilo a doufala, že ta její klasická, ale přesto oblíbená buchta udělá Anně radost.
Pečení ale netrvá týdny, to se ale nedá na sto procent říct o malbě. Rivi přešla potichu zpět do obýváku a nenápadně se podívala, jestli dívčin obraz získává nějaké tvary. Nebyla takový milovník umění jako Rossie, ale měla o něm základní povědomí a díky své kamarádce dokázala vidět, podle jiných v obyčejných směsicích barev, nějakou myšlenku či předměty.
„Vidíš v tom něco Rivi? Já teda moc ne." Tím trochu Rivi zaskočila. Věřila, že umělec mývá své umění pod svou plnou kontrolou a ví, co vytváří. Vyhověla dívce a podívala se do plátna, kde se míchali různé barvy, přes které vedly dvě hnědé čáry. „Možná tam vidím dvě větve, ale ty nebývají tak rovnoběžné," Přemýšlela nahlas. „Nebo to můžou být dvě koleje." Řekla jednu z věcí, co dívku napadla.
ČTEŠ
Pampelišky
Roman d'amour"Tmavovlasá dívka s rozmazanou černou řasenkou od slz se vynořila z vody ve vaně. Stále se jí chtělo brečet. ‚Proč lidé, který opravdu potřebujeme a milujeme je odcházejí.' Kladla si otázku pořád dokola." ~ Rossie se změní život, není to nic hezkého...
