Pampelišky

- 36 -

To že si konečně mohla Rossie oficiálně převzít diplom o ukončení vysokoškolského studila a napsat si před jméno MgA. byl pro všechny okolo tmavovlásky okamžik na který se těšili, studovala obor, pro který žila a bavil jí měli proto radost i za ní, že se mu mohla věnovat i v profesním životě.

Když tmavovláska v padnoucích šatech šla pro svůj diplom přišlo jí, jako kdyby spala a zažívala svůj sen, který ani nikdy nepředpokládala, že by mohla žít i ve skutečnosti. Měla milujícího přítele, kamarádku, která byla jako její sestra, a teď dokonce i vzdělání v oboru, který jí tolik naplňoval, nemohla být šťastnější.

~

„Rossie je už poslední dny lepší, ale není to nejlepší," začala Riva mluvit k Tylerovi, jeden z důvodů, proč poprosila o odvoz zrovna jeho. „Přijde mi, že se buď začala uzavírat do sebe, nebo se začíná opravdu zlepšovat. Doufám v tu druhou variantu, ale upřímně mi to moc nesedí, jeden den byla hodně špatná a pak na lusknutí prstu," sama luskla svými prsty „se stala tak usměvavá a bezstarostná jako předtím."

I přesto, že se Rivi snažila věřit, že je všechno v pořádku, pořád jí našeptával ten tichý hlásek v hlavě, že všechno tak úplně v tom pořádku není. Tyler byl první, kterému se se svými obavami svěřila, ten ale byl potichu a upíjel kafe v letištní hale.

„Řekni něco, tohle je dost stresující," ozvala se Rivi po další chvíle ticha, kterému jako vždy moc nerozuměla. „Jenom přemýšlím, proč se stala taková změna, asi to úplně nebylo z důvodu, že by se dobře vyspala," promluvil konečně Tyler, kterému světlovláska nasadila nového brouka do hlavy, který začal velmi rychle pracovat.

„Mohla bych tě poprosit, jestli bys dal pozor na Rossie, během těch tří dnů, kdy budu v Londýně, radši bych tu zůstala, ale musím tam něco vyřešit, aby neměli záminku mě vyhodit, mám to místo ráda." Měla obavy o svou kamarádku a věřila, že Tyler s Annou jsou nejlepší adepti, kteří ji dokáží zastoupit za její nepřítomnosti.

„A ví vůbec o tom, že půjde k nám?"

„Ví byla to moje podmínka, když mě přemlouvala abych do Londýna vůbec jela."

.

Stisknutí tlačítka pro vypnutí režimu letadlo po přistání, se zdálo být jednoduché, když však na Rivi vyskákalo několik nepřijatých hovorů od Tylera, a i nové nepřečtené zprávy, dostala světlovlasá žena strach.

Nezdržovala se prohlížením nových zpráv a rovnou vytočila jeho číslo. Stála zrovna venku před letištěm a čekala na George, který slíbil že pro ni přijede. Telefon ale celou dobu jenom vyzváněl a Tyler hovor nepřijímal.

Po třetím telefonátu to Rivi vzdala a otevřela zprávy.

13:26

Tyler ‚Nevíš, kde je Rossie?'

Tyler ‚Nemůžu se tam k ní dostat a telefony mi nebere'

„Ahoj Rii," ozval se za dívkou hnědovlasý muž. Žena se ho lekla, než si uvědomila, že je to Georg a objala ho kolem krku, stále svírajíc telefon s odemčenou obrazovkou se zprávami od Tylera, které jí přiváděli nový druh strachu.

„Vyděsil jsi mě," pošeptala mu žena do ucha. Pustila se ho a podívala se automaticky na obrazovku telefonu, jestli se něco nezměnilo. Zklamaně přečetla zprávy Georgovi v angličtině, a doufala že vymyslí nějaké jasné a jednoduché vysvětlení.

„Třeba šla rovnou k nim," navrhnul první věc, která ho napadla. Jeho návrh jí ale neuklidnil tak jako doufala, a její mozek jí i tak předhazoval návrhy, které doufala že skutečné nebudou.

Telefon se rozvibroval. Rivě se zastavil dech a okamžitě popadla telefon do ruky a hovor přijala. „Ahoj..."

„Tylere, je všechno v pořádku?!" vychrlila na něj rovnou. Nastalo ticho, který přerušil tichý vzlyk Anny v pozadí. „Tylere?" teď už měla Rivi strach, který jenom rostl a rostl. „Není v pořádku nic."