„Já vím, že umění jde absolutně mimo mě. Ale nechápu, jak někdo může nazývat toto cosi uměním!" ukázal Lukas na surrealistický obraz od španělského autora Salvadora Dalího. Rossie se zasmála, musela uznat, že zrovna tento obraz není zrovna nejlepší.
„Vždyť je to nějaký šutr s okem, který je dokonce nevybarvený," pokračoval Lukas. „Není tam jenom ten kámen, tady jsou i nějaké postavy," řekla potichu Rossie, aby nenarušovala tu klidnou atmosféru galerie. (pozn. v médiích máte i ten konkrétní obraz)
„Jestli toto někdy přineseš domů, tak nevím, ale na zdi to nebude!" pohrozil své přítelkyni. „Nemusíš se bát, zase tak velký fanoušek Dalího nejsem," ubezpečila Lukase.
„To jsem rád, protože toto všechno jsou hrozně divný obrazy! Dalí musel být hodně divný týpek," shrnul svoje myšlenky muž.
„To si nemyslím, spíš se přizpůsobil době, ve který tvořil, ta byla divná a nesmyslná. Proto tvořil spolu s dalšími umělci díla, která nedávali smysl," bránila umělce Rossie. „Navíc Dalí vytvořil i logo, které určitě znáš, a to na Chupa Chups."
„To nic ale nemění na tom, že na zdi určitě nechci mít nic s podpisem Salvador Dalí," oznámil už jako hotovou věc Lukas.
~
Dívky šly po pařížských ulicích. Snažili se co nejvíce vyhýbat turistickým místům, což bylo ale hodně obtížné vzhledem k tomu, že se zrovna nacházeli uprostřed letní sezóny, kdy návštěvníky může zajímat i obyčejný strom, který u sebe má hezkou cedulku.
„Přijde mi to tady pořád tak stejné, nic se tu nezměnilo, za tu dobu, co jsem tu nebyla," přemýšlela nahlas Rivi, která mohla působit na kolemjdoucí jako turistka než jako Francouzka, která se vrátila do své rodné země.
„Tady se jen tak nic nezmění, staré věci se vyměňují za nové, které ale vypadají jako ty nahrazované," odpovídala bezmyšlenkovitě tmavovláska, která se držela za obvaz, který jí tolik připomínal, že udělala věc, kterou sama sobě kdysi slíbila, že už nikdy neudělá.
Blond žena si toho všimla. „Nemysli na to, čas už nevrátíš. Pokud tedy přemýšlíš nad tímto."
„Rivi" řekla dívka, které se začali zalévat oči slzami. „Ano? Copak se děje?" „Já se bojím. Bojím se, že to nezvládnu. Včera jsem to nezvládla. Nejraději bych na všechno chtěla zapomenout," rozbrečela se. „Ach Rossie," objala dívku Rivi „ty to zvládneš, jsi silná, a navíc jsi to už jednou zvládla, proč ne po druhé?"
„Ale poprvé jsem to zvládla díky němu..." vzlykla do Riviina ramene.
„Rossie, já jsem tady pro tebe, a nejsem to jenom já. To, že nejsou všichni vedle tebe v tuto chvíli neznamená, že když je budeš potřebovat, tak tě budou ignorovat."
ČTEŠ
Pampelišky
Romance"Tmavovlasá dívka s rozmazanou černou řasenkou od slz se vynořila z vody ve vaně. Stále se jí chtělo brečet. ‚Proč lidé, který opravdu potřebujeme a milujeme je odcházejí.' Kladla si otázku pořád dokola." ~ Rossie se změní život, není to nic hezkého...
