„Už jsem ti říkal, že ti to dneska sluší?" zeptal se Lukas, který pozoroval ženu s rozpuštěnými a lehce navlněnými tmavými vlasy a čelenkou černých uší a červené mašle jako měla Minie, k tomu na sobě měla dobře padnoucí fialové šaty dlouhé až do půli stehen. Rossie se na něj zářivě usmála a pevně mu stiskla ruku, kterou s ním měla spojenou.
„Říkal, a znovu ti děkuju!" zasmála se Rossie, které taková slova vždy udělala radost a zahřála ji tak u srdce. Procházeli se po Disneylandu, který se nacházel čtyřicet minut cesty od centra Paříže.
„Počkej, podíváme se na mapu," řekl Lukas, když viděl ceduli s nakreslenou mapou areálu. „Celkem bych šel na ty piráty z Karibiku a na tu pláž tady," ukázal na plastovou ceduli s mapou. „Jak to vidíš ty, nějaké přání, kam bychom chtěli pak jít?" zeptal se, když se na Rossie otočil.
Rossie chvíli přemýšlela při pohledu na mapu. „Šla bych sem," ukázala na mapě, kde se nacházela nějaká restaurace. „Už mám celkem hlad!" zasmála se a chytla se za břicho, aby potvrdila svoje tvrzení hladu.
„Že mě to nenapadlo hned, bys pořád jenom jedla," zasmál se Lukas „No tak jasný, jídlo je přece důležitý!" bránila se Rossie.
„Dobře máš pravdu, ale nejdříve piráti a pak jídlo, souhlas?" na to tmavovláska po krátké pauze přemýšlení pouze kývla hlavou na souhlas.
~
Riva se výjimečně neprobudila první, jako tomu bylo poslední dny. Místo toho dívka viděla vyčuhovat skrze futra otevřených dveří část Rosiných vlasů z vedlejší místnosti, kde byla kuchyň a jídelní stůl, u kterého Rossie seděla.
Riva se pomalu postavila na své nohy a nechala rozproudit tělem svou krev, primárně do hlavy, která se jí vždy točila vlivem nízkého tlaku.
„Dobré ráno," popřála Riva tmavovlásce. „Dobré" odpověděla, aniž by se odtrhla od telefonu, do kterého horlivě klikala a pravděpodobně psala někomu zprávu.
Riva se na nich neptala a sedla si s hrnkem kafe naproti dívce. Doufala, že jí Rossie sama řekne, co se děje.
„Odpoledne přijede Tyler, teď mi to psal a přinese mi i dokumenty, kde jsou závěry z vyšetřování." Riva jenom kývla, že chápe.
„Půjdu na nákup, budeš chtít jít se mnou?" zeptala se kamarádky. „Asi ne," zamumlala jako odpověď, moc se necítila na to jít mezi neznámé i známé lidi. Rivě se nelíbila představa nechávat Rossie doma samotnou, a to i přesto, že je to dospělá žena. ‚Jsi jenom přehnaně paranoidní!' opakovala si sama sobě pořád dokola, strach o ni to ale nezastavil.
ČTEŠ
Pampelišky
Romantik"Tmavovlasá dívka s rozmazanou černou řasenkou od slz se vynořila z vody ve vaně. Stále se jí chtělo brečet. ‚Proč lidé, který opravdu potřebujeme a milujeme je odcházejí.' Kladla si otázku pořád dokola." ~ Rossie se změní život, není to nic hezkého...
