„To ale znamená, že se už nebudeme vítat tak často?" vydechla Rossie a upřela zamlžený pohled z podlahy na blondýnku, která už pro ni byla rodina.
„Tak ale můžeš za mnou třeba přijet do Londýna, nebo přijedu já za tebou a můžeme si pravidelně volat."
Její návrhy tmavovlásku moc neuklidňovaly. Věděla, jak fungují jakýkoliv vztahy na dálku.
Byla smutná, když jí Rivi sdělovala její plány o stěhování do UK, a to i přestože někde uvnitř někde vzadu mozku tušila, že se její milovaná přítelkyně obětuje, aby mohla žít s mužem, jehož podle toho, co vypozorovala velmi milovala.
„Budeš mi moc chybět."
~
Tmavovlasá dívka se ocitla na místě, kde posledních pár let vůbec nebyla, a to i přesto, že to bylo pro ni to nejlepší místo, na které si kdy mohla vzpomenout. Její hlavou proběhlo několik vzpomínek, když zde byla s Lukasem a ukazovala mu, jak se má vít pampeliškový věneček a taky vzpomínka, když se tady s ním poprvé políbila a celkově mohla by vzpomínat takto donekonečna.
Odložila své věci na zem, aby si mohla utrhnout pampelišku, která jí, ho tolik připomínala, a nejen ona žlutá květina, kterou se snaží spoustu lidí zahubit z jejich dokonalých zelených trávníku, ale i to místo celkově, které snad ani nedokázalo vypadat jinak, než vypadalo před pěti lety.
Pampelišku si dala za ucho a zvedla svoje věci. Přešla více k okraji louky, kde se už objevili i první stromy a keře. Stačilo by, aby byli trochu zbarvené podzimem a šlo by i lépe poznat, že Rossie se místem pro svůj obraz inspirovala tady. Už jenom chyběla lokomotiva na kolejích a jako by to místo z toho plátna vypadlo.
Položila fotky lidí, které milovala spolu s růžencem ke kmeni stromu. Vedle položila ještě dopisy, na kterých čísla vystřídala jména. Usmála se na to, cítila se konečně rozhodnutá a uvolněná. „Konečně budu volná," zašeptala sama sobě a nechala svá slova odejít spolu s větrem.
Vrátila se na louku a utrhla si několik pampelišek, které k tomu položila. Chtěla uvít ještě věneček, ale bála se, že by to nedokázala. Uslyšela vlak, který se z dálky blížil. Všimla si krásné pampelišky, která byla obsypaná chmýřím, které z ní tvořilo krásnou kuličku. Utrhla si ji a zašeptala poslední přání, předtím, než vystoupila před jedoucí vlak.
ČTEŠ
Pampelišky
Romance"Tmavovlasá dívka s rozmazanou černou řasenkou od slz se vynořila z vody ve vaně. Stále se jí chtělo brečet. ‚Proč lidé, který opravdu potřebujeme a milujeme je odcházejí.' Kladla si otázku pořád dokola." ~ Rossie se změní život, není to nic hezkého...
