Pampelišky

- 10 -

Dívka nervózně seděla u stolu a snažila se v posledních volných chvílích opakovat už zpaměti naučené informace.

„Dopadne to dobře!" Vyrušil dívku od učení Lukas. „A tohle se už ani učit nemusíš, umíš to nazpaměť!" Přidala se i blond dívka, která poukázala na hromádku papírů obsahující velké množství informací nejen k umění.

„Přijde mi ale, že jsem všechno najednou zapomněla," řekla dívka, která vypadala, že se každou chvíli může rozbrečet. Rivi objala svou kamarádku zezadu kolem krku a doufala, že jí to dodá trochu té síly, která jí najednou tolik chyběla.

Lukas si odběhl do obýváku. Kdysi, když on dělal maturitní zkoušku, dostal nečekanou věc, která mu v jeho představách dala všechny informace zpátky. Tehdy udělal poslední zkoušky lépe, než očekával. Bylo jedno, co tehdy dostal, důležité bylo, že to měl pořád na očích, a to mu pomáhalo.

Vrátil se zpátky spolu s malým kouskem stuhy v ruce.

„Když jsem dělal poslední zkoušky na maturitu já, dostal jsem od Anny její gumičku. Tvrdila mi, že je ta gumička pro ni velmi důležitá a přináší jí štěstí. Dala mi jí, s tím, že doufá, že mi taky pomůže a přinese mi nějaké to štěstí. Věřil jsem tomu, a když mi druhý den řekla, že je to jenom obyčejná gumička, nechtělo se mi tomu vůbec věřit. Když jsem nevěděl tak jsem hned nezpanikařil, ale hrál si s tou gumičkou."

Než potkal Rossie, záviděl občas potají Lukas svému bratrovi, jakou má skvělou přítelkyni. Teď ale věděl, že už nemusí.

Sedl si naproti dívce a chytl jí za levou ruku, kde jí na prsteníček uvázal stužku i s mašličkou. „Teď tam budu na tom testu s tebou a třeba ti také nějaké to štěstí přinesu."

~

‚Dobře zítra ráno přijedeme.' odepsala večer na zprávu tmavovláska Tylerovi, který se spolu s Annou po jeho návratu rozhodl, je obě pozvat k nim do domu. Obě doufali, že přijdou s jiným prostředím na jiné myšlenky. Zvláště, když budou mít blízko tak milou osobu, jako je Anna.

„Proč jsi s nimi nebyla už od začátku, co se to stalo?" Zeptala se Rivi se zájmem. „Když mě pak vezli domů z nemocnice, chtěli mě vzít k nim, protože viděli, jak jsem na tom. Ale já už jsem věděla, že přijedeš ty, tak jsem to odmítla," odmlčela se a sledovala jeden z obrazů, které vyplňovali čistě bílou zeď.

Dívka se najednou zvedla a šla ke skříni, kde vyndala plátno s olejovými barvami, vzala si i jednu akrylovou barvu. „Co to bude?" zeptala se Rivi, kterou zarazila ta náhlá změna. „Malování mi vždy pomáhalo vyčistit si myšlenky. A ne nevím, proč jsem nemalovala už dřív," řekla a přešla do rohu, kde měla i stojan.

Rivi věděla, že Rossie v takovýchto chvílích bývá vždy radši sama, ale nedalo jí to a přistihla se, jak nevědomky zírá na dívku a na plátno. „Stresuje mě ten tvůj pohled."