„Co to čteš?" zeptala se dívka, která si přisedla k muži, který soustředěně četl na gauči. Když na něj Rossie promluvila, cukl sebou, jak nečekal, že se vedle něho zjeví.
Zvedl hlavu na ní, chytajíc se za rozbušené srdce. „Jsem se tě lekl," „Promiň, to jsem nechtěla." Omluvně ho rychle objala. Když se vrátila do původní pozice, zeptala se znovu na svůj původní dotaz.
„Knížku," zazubil se na Rossie Lukas. Dívka však nebyla s odpovědí spokojená, proto zvedla své levé obočí „No to vidím," pronesla s lehkým úsměvem na tváři čekala až svou odpověď Lukas více rozvede.
„Malý princ," pronesl po chvíli a otočil i na titulní stránku s obrázkem planetky s růží a malého chlapce, aby potvrdil svoje slova. „Měl jsem tu knížku už nějakou dobu v knihovně a chtěl jsem si ji přečíst, ale nenašel jsem příležitost. Ani na střední, to jsem si radši pustil nějaký animovaný film, a přečetl si rozbor na Googlu."
Rossie se zasmála, měli to stejně, ale ona si malého prince nenechala ujít knižně, byla to jedna z kratších knih, která se i velmi dobře četla.
„Jsem ani nevěděla, že má Malý princ animovanou verzi," řekla po chvíli ticha, které nastalo.
„Můžeme si jí pak pustit, pokud ji teda najdeme," navrhl Lukas své přítelkyni. „Můžeš hned začít hledat!" zaměstnal jí rovnou.
~
„Proč jsem si s sebou nevzala ty moje černé boty," postěžovala si světlovláska, která si teď zkoušela už několikáté černé podpatky, protože tenisky nejsou vhodné na pohřeb. Byli už v několikátém obchodě, ale ani v jenom nenašli obuv, na které by si dívka nepřipadala, že za chvíli přijde o své oba kotníky.
„Máš mít jinou velikost nohy. Nemůžu za to, že čtyřicítku má skoro každá druhá," usmála se Rossie, která si tuto situaci velmi užívala. Ona sama to měla celkem jednoduché, o velikost třicet sedm se ženy přetahovat nemuseli, takže nemusela řešit problém, že by na ní většinou vyzbyly jenom přehnaně vysoké podpatky.
Rivi tmavovlásku jenom probodla pohledem a postavila se na poslední, které chtěla toho dne vyzkoušet. „Tak jak to cítíš?" zeptala se na závěry své kamarádky Rossie.
„Asi si vezmu tyhle, jsou sice pořád dost vysoké, ale nejsou to jehly. Takže asi jediné, na kterých se pravděpodobně nezabiju při prvním kroku." Své tvrzení podpořila tím, že se v nich prošla. Její kamarádka jí byla díky podpatkům po ramena. Rossie byla vždycky menší, ale teď si připadala jako jeden ze sedmi trpaslíků od Sněhurky.
ČTEŠ
Pampelišky
Любовные романы"Tmavovlasá dívka s rozmazanou černou řasenkou od slz se vynořila z vody ve vaně. Stále se jí chtělo brečet. ‚Proč lidé, který opravdu potřebujeme a milujeme je odcházejí.' Kladla si otázku pořád dokola." ~ Rossie se změní život, není to nic hezkého...
