- 12 -

24 8 0
                                    

Proč tobě jde skoro všechno lépe než mně?" díval se Lukas na dívku, která zrovna držela cukrářský pytlík a dávala krém na muffiny. „Jsem prostě talentovanější, to nezapřeš!" Usmála se na něj, když se narovnala do přímé pozice.

„Nezapřu. Asi bych se měl začít učit takovéhle důležitější věci než nějaké hloupé rovnice z matematiky," zamumlal dostatečně nahlas, aby mu Rossie rozuměla. Ta se tomu jenom uchechtla, protože musela souhlasit, že matematika i pro ni bývá celkem často peklo.

„Na tohle jsi měl myslet při výběru školy." Ona sama na toto myslela a při výběru oboru na vysoké se řídila i množstvím studia matematiky, kterého chtěla co nejméně. Na to Lukas nic neříkal on si na to moc pozor nedal musel studovat základy obecné finanční matematiky.

„Můžeš na to sypat třeba tyto krásné barevné ozdobičky, když ti to s krémem moc nejde," řekla a vzala do volné ruky ozdobičky v sáčku, které po něm hodila. Vyplázla na něj u toho jazyk, neměl moc rád, když jeho ego utrpělo ať už to bylo cokoliv, i třeba pečení muffinů.

~

„Co to zápěstí, nebolí tě?" podívala se na tmavovlásku Rivi. Seděli naproti sobě u stolu a jedli večeři, která se skládala z nedojedených zbytků od oběda.

„Ani ne, jenom to štípe, když s tím zápěstím nějak hodně pohnu, ale to se mi stávalo vždycky, když jsem měla takovéhle čerstvě vytvořené rány," konstatovala nezáživně, aniž by se přestala šourat v své porci jídla. Přemýšlela, jestli má Anně říct pravdu, ale když si vzpomněla, že je těhotná a těhotné ženy mívají dost rozházené emoce, měla jasno. ‚Spálila jsem se o pánev, když jsem si dělala jídlo.' toto si v hlavě trénovala, aby neřekla nějakou hloupost další den.

Blond žena na odpověď, kterou dostala od tmavovlásky, pouze kývla a nic nekomentovala. Sama neměla k jídlu vůbec žádnou chuť a spíše se snažila samu sebe přemluvit, aby něco málo snědla.

„Já to uklidím a pak si ustelu na gauči," řekla nekompromisně Rivi, když Rossie odložila po příbor na talíř. Rossie neprotestovala, zvedla se a objala zezadu kolem krku sedící blond dívku.

„Děkuji, jsem ráda že zrovna ty jsi moje kamarádka." Pořád jí byla vděčná za to, že hned jak se dozvěděla tu tragickou informaci o smrti Lukase, hned sedala na sedadlo letadla mířící do Paříže, jenom aby mohla být dostatečnou oporou pro dívku, kterou nazývala svou kamarádkou.

„Dobrou noc, a opovaž se sáhnou na svou kůži něčím ostřejším, než jsou tvoje nehty!" pohrozila dívce

vážně ale snažila se, aby to neznělo nějak hnusně a vyčítavě.

PampeliškyKde žijí příběhy. Začni objevovat