Vztah by vždy měl začínat s nějakou vidinou reálné budoucnosti, proč jinak zbytečně trávit čas s člověkem, o kterým věříte či víte, že to nedopadne dobře. Jeden z prvků budoucnosti je i vidina uzavření manželství. Pro někoho obrovský závazek a pro jiného jen symbol lásky, kde povinnosti, které s uzavřením svazku přijdou, jsou jen vedlejší.
Pro tmavovlasou dívku byl moment, kdy byla Annou požádána, aby byla její družičkou chvíle, kdy si uvědomila, jak za ten rok, co byla s Lukasem se stala součástí té rodiny. Zamilovala si většinu členů stejně tak i ji si většina zamilovala. Přesně proto mohla jenom s obrovskou radostí přikývnout.
„Ty smaragdově zelené šaty ti opravdu moc sluší!" slyšela za sebou Lukase, když si kontrolovala v zrcadle, jestli vypadá podobně jako před obřadem, který měli zrovna za sebou. Usmála se na svého přítele skrze odraz. „Děkuji."
Přešel k Rossie a objal jí zezadu „Ten věnec, co měla Anna na hlavě, byl tvůj nápad?"
„Líbil se ti?" usmála se, když viděla, jak zakýval hlavou.
„Nepůjdeme tancovat?" zeptal se Lukas. „Říkala jsem ti už o tom, že tancovat opravdu moc neumím? Naučila jsem se jen jeden základní tanec na maturák, takže je to na tvé vlastní nebezpečí?" řekla klidně, ale doufala, že se Luke lekne a rozmyslí si to.
„Nevadí, doučím tě to," řekl sebejistě, dívka už se začala chystat na další odmítnutí, Lukas byl ale rychlejší. „A žádné výmluvy, kotníky máš v celku, nemocná nejsi. Žádnou jinou výmluvu nepřijímám!"
~
„Spíš?" Ozvalo se ve tmou zahaleném obývacím pokoji, kde měla ustláno světlovlasá dívka. „Ne," zašeptala Rivi jako odpověď dívce. Nemohla poslední noci vůbec spát. Myslela pořád na to, jak zbytečně vyhasl nevinný mladý život, který chyběl nejedné osobě. I jí samotné.
Rossie se začala pomalu a po paměti přesouvat k rozloženému gauči. Posadila se na něj. Rivi vycítila, že tmavovláska bude potřebovat minimálně obejmout, proto se na nic neptala a posadila se vedle ní a objala jí kolem ramen.
Rossie položila svou hlavu na Riviino rameno a utřela si z tváře své nové slzy. Potřebovala cítit někoho vedle sebe. Někoho, kdo je poslední dny ten nejstabilnější článek a největší opora.
„Nejde mi spát, pořád na to všechno myslím a vidím všechno před očima. Bojím se o tom mluvit, protože si pak vždycky uvědomím, že všechno bylo opravdové," rozmluvila se dívka sama za doprovodu vzlyků. Bolelo jí vzpomínat na ten moment, na Lukase ležícího na studeném chodníku, na muže utíkajícího opačným směrem a její třesoucí ruku, klikající do obrazovky tísňové telefonní číslo.
Rivi jí nechávala mluvit, aniž by ona sama něco řekla. Celou dobu jí zajímaly všechny podrobné informace o tom incidentu, nechtěla ale na dívku tlačit, aby jí to všechno řekla. Vlastně jediný, co věděla bylo, že byl zavražděn. To jediné jí dívka řekla.
ČTEŠ
Pampelišky
Romance"Tmavovlasá dívka s rozmazanou černou řasenkou od slz se vynořila z vody ve vaně. Stále se jí chtělo brečet. ‚Proč lidé, který opravdu potřebujeme a milujeme je odcházejí.' Kladla si otázku pořád dokola." ~ Rossie se změní život, není to nic hezkého...
