Podzim je období zkracování dnů, ale zároveň obrovské a dramatické hry barev, která se vytvoří na všech listech stromů. Příroda ví, jak udělat grandiózní konec tepla a postupně ochladit vítr.
Jeden z několika parků, které se nacházejí v Paříži a vznikly díky císaři Napoleonovi II. je Bois de Boulogne. I tento park podlehl kouzlu podzimu a hrál si v teplých barvách, na které lákal obyvatele Paříže i turisty.
Přes prázdnou dřevěnou lávku se procházel muž a za ním šla i jeho tmavovlasá partnerka, která nemohla odolat si tento kouzelný moment, nezvěčnit do fotky. Neodpustila si vyfotit i svého kráčejícího přítele.
Uložila si telefon zpátky na své místo do kabelky a doběhla Lukase, kterého chytila za levou ruku.
„Asi přehodnotím, který roční období mám nejraději," pronesla jen tak do ticha Rossie.
„A které jsi měla ráda doteď?" otočil se na ní Lukas. „Jaro," řekla ledabyle dívka, která se koukala všude kolem sebe a kochala se barvami.
~
„Nevím, jak to zvládnu, a to nejen zítra," pronesla do ticha tmavovlasá dívka, která ležela ve trávě, v ne moc známém Bosi de Vincennes, a dívala se do modrého nebe bez bílých mraků. „Jak jako nejen zítra?" zeptala se na oplátku světlovlasá dívka, která seděla vedle své kamarádky.
Rossie se na Rivi podívala a dala si ruku přes hlavu, aby jí ranní sluníčko nesvítilo do očí. „Ty tady nebudeš se mnou věčně, máš i svůj život v Londýně, a já ti ho nechci brát," zašeptala a rychle zamrkala slzy.
„Ale to neznamená, že ty teď budeš věčně jenom v Paříži, nebo ve Francii, můžeš přijet kdykoliv za mnou. Georg tě rád uvidí!" Riviin přítel spolu s Rossie vždycky vycházel dobře, jenom se neznali tolik, jako ona se znala s Lukasem, to ale není problém, který by se nedal odstranit, když ani jazyková bariéra nebyla problém.
„Já vím, ale nechci na tebe být pořád tolik upnutá a brát si většinu tvého času," odpověděla upřímně Rossie. Nastalo ticho, které přerušila až Rivi se svým dotazem, která jí už dlouhou dobu hlodal v hlavě.
„Jak to vlastně máš rodiči, změnilo se vůbec něco?" zajímala se Riva, Rossie o nich nikdy moc nemluvila. Jejich vztah byl složitý už od dob, co se s dívkou Riva seznámila, a když tehdy s Rossie přerušili vztahy, mohla Riva na Rossie vidět, jak jí to mrzí, ale zároveň jako by se jí konečně ulevilo.
„Pořád stejný, táta chlastá a máma mě už tehdy úplně zavrhla, protože odmítám být její zmanipulovaná loutka," snažila se znít lhostejně, ale Rivi i přesto slyšela v jejím hlase stálou bolest, z toho, jak se její rodina zachovala. Pohladila ležící dívku po vlasech.
___8k___
ČTEŠ
Pampelišky
Romance"Tmavovlasá dívka s rozmazanou černou řasenkou od slz se vynořila z vody ve vaně. Stále se jí chtělo brečet. ‚Proč lidé, který opravdu potřebujeme a milujeme je odcházejí.' Kladla si otázku pořád dokola." ~ Rossie se změní život, není to nic hezkého...
