Rossie se usadila venku v zahrádce kavárny ke stolu. Byla tam dokonce dřív, než se domluvila s Lukem, proto si ještě vzala telefon.
14:40
Luke <3 ‚Už jsem na cestě'
Rossie ‚Čekám tady, jsem venku'
Luke <3 ‚Dobře, najdu si tě'❤️
Náraz auta, který se ozval ulicí zaujmul všechny, kteří se zrovna nacházeli poblíž. Tmavovláska vzhlédla od obrazovky svého telefonu a pohlédla na zdroj onoho zvuku. Neviděla tam moc dobře, proto musela svůj pohled vice soustředit.
Všechno kolem ní oněmělo. Najednou se nacházela v jeskyni, ve které se nacházela jenom ona a muž, který až moc připomínal muže, na kterého čekala.
Její tělo už neovládala ona, ale fungovalo nějak automaticky samo, v tu chvíli nedokázala ovládat nic. Zvedla se pomalu od stolu a kráčela k přechodu, kde stálo auto a před ním ležel Lukas.
Zastavil se jí dech, vstřebávala to, co viděla.
Všechno pro ni skončilo.
~
Světlovlasá dívka znovu oblékla černou barvu, tentokrát však kráčela se svým přítelem. Osoba, vedle které kráčela naposledy v tmavých šatech, ji už navždy opustila a v tomto životě už ji nikdy neuvidí. Poslední rozloučení s ní ani nedokázala vnímat, nevnímala muže v černém plášti, který hovořil k lidem, který ani sám neznal. Viděla jenom její zarámovanou fotografii, kde se usmívala do objektivu fotoaparátu.
Nerozuměla tomu, co se její kamarádka rozhodla udělat. Poslední dny byla usměvavá jako vždy. Vyčítala si, že neposlouchala svojí intuici, která ji pořád předhazovala, že něco není v pořádku a že měla radši zůstat a nikam neodjíždět. Tyto myšlenky zaplnili její hlavu od okamžiku, kdy Tyler vyslovil větu, která všechno změnila.
Pořád ji hrála v hlavě „Rossie odešla,". Věta, kterou jí tehdy Tyler řekl. Už v tu chvíli měla Rivi neblahé tušení, co se stalo, ale doufala, že se tušení nenaplní. „odešla za Lukasem..." pokračoval po kratší odmlce tiše Tyler, který tomu sám stále nemohl uvěřit.
Z toho dne si Rivi už nic dalšího nepamatovala, jako by měla černo před očima od té poslední věty. Po skončení obřadu stále sledovala fotografii nemohla zastavit svoje slzy, které už stékali po již vytvořené cestičce. Na již prázdnou židli se posadil mladý Angličan a stáhl, svoji milovanou osobu do pevného objetí.
ČTEŠ
Pampelišky
Romansa"Tmavovlasá dívka s rozmazanou černou řasenkou od slz se vynořila z vody ve vaně. Stále se jí chtělo brečet. ‚Proč lidé, který opravdu potřebujeme a milujeme je odcházejí.' Kladla si otázku pořád dokola." ~ Rossie se změní život, není to nic hezkého...
